Taková typická kocouří výprava: Jídlo, spaní a courání se po tmě po okolí. Toliko v kostce, kdo chce trochu více, nechť čte dále.
Start byl u mě doma, resp. ve skladu, kde skládáme věci a dáváme se do první hry. V plánu máme vařit, ale cestou se mi poztrácely různé důležité ingredience. Každý tým dostává pár papírků s indícií kde hledat a jde se na věc. Avokádo se zakutálelo k Uzlovi, wasabi mi spadlo pod most a rýžový ocet do balíku sena. Vzhledem k tomu jak dlouho trvalo nalezení octa soudím, že rčení „hledat jehlu v kupce sena“ může být rozšířeno i o ocet. Nakonec sbíráme všechno co je třeba a značně vyhládlí se vracíme ke mě, kde se dáváme do vaření. Dělíme se na sushi a pizza týmy. Vysvětlujeme si jak se taková pizza a sushi dělá a že do pizzy nepatří ananas. Většinově se na tom shodujeme a říkáme si, jak s případným provinilcem naložit. Padají návrhy jako ukamenovat, vyhostit a podobně. Ale nač si špinit ruce? Stačí svázat a předhodit Italům. Obojí hezky odsejpá. Sushi rolky se rolují a pizza se tvaruje. Ze všeho nejlépe teda odsejpá mouka, která je všude. Vyprašte doma mikiny pizza týmu a zbude vám na housku. Za hodinku máme hotovo a dáváme se do jídla. Všechno mizí výrazně rychleji, než jsem čekal a mimoděk si vzpomínám na pohádku o Otesánkovi. Raději plánuju variantu B a přemýšlím co se dá z lednice/mrazáku vytáhnout abych si zachránil holý život. Naštěstí dřív, než vše dojde jsou žaludky spokojené a zbývá jen pár kousků sushi.
Jdeme pustit film a připravit se na nocleh. Plánuju, že uděláme výsadek a tak místo hororu volím raději něco akčního, ať pak nejsme vystrašení víc, než je třeba. O půl jedenácté přijíždí Lenka. Zavazujeme všem oči, rozvážíme na místa a vysazujeme. Všichni se orientují až překvapivě snadno a bez váhání míří správným směrem. Scházíme se tak o poznání dřív, než jsem čekal. Dáváme krátký pokec kudy kdo šel a co se událo cestou. Pak je čas na vyčištění zubů a spánek. Já si vytahuju nafukovací matraci v mylné představě většího pohodlí oproti karimatce. Matrace je trochu podhuštěná, pumpu k matraci nemám a pusou to nejde. Takže ten spánek za moc nestál.
Ráno vyráží Dejv s Pepou a Schofkou pro čerstvé pečivo. Dáváme si snídani a zbytek včerejšího filmu. Po snídani uklízíme, balíme věci a jdeme ven něco zahrát než se rozprchneme domů. Cestou zpět Marťan šlape do “problému“, ale zvládá to s úsměvem, protože ví, že to nosí štěstí.
Zúčastnili se Tobák, Marťan, Davka, Pepa, Pejst, Schofka, Dejv, Tuleň a sem tam, když chtěl podrbat nebo měl hlad, se přidal i čestný člen naší družiny kocour Erwin Rudolf Schrödinger
Díky za výpravu a těším se na příště
