Už delší dobu jsme s Liškama plánovali zajet někam na lezeckou stěnu. Hodili jsme do placu návrhy kam jet a jak to zorganizovat. Po nějaký době přišla zpráva od Uzla s tím, že si máme 2.3. bloknout termín a vyrazíme do Frýdku-Místku na “Horničák” na stěnu a boulder.
Nastal den D a my jsme se v 10.10 h potkali na autobusové zastávce u Vajta. Tam nás nastupovala většina včetně Lenky a Uzla. Ostatní přistoupili o zastávku později. Proběhla krátká diskuze jestli vystoupit na Anenské nebo poliklinice, protože všichni staří pardáli znají nejrůznější zkratky. Vyhrála Anenská, na které jsme asi po 20minutové jízdě busem vystoupili. Všichni po kupě jsme se vydali směr lezecká stěna. Zdatně jsme překonali všechny nástrahy velkoměsta jako třeba překrásné sídliště. Dorazili jsme na Horničák, kde byl trochu rozruch, protože v místních tělocvičnách právě probíhal nějaký házenkářský turnaj.
Po chvíli jsme dostali klíče ke stěně a sedáky. Shodili jsme bágly a bundy a nasadili sportovní výbavu, někteří dokonce přímo lezeckou (např. lezečky). Uzel s Lenkou řekli nějaký info a mohli jsme startnout. Prvně jsme lezli jen na boulderu a Uzel vše důkladně dokumentoval, takže určitě bude spousta parádních fotek. Každý lezl podle svojí úrovně a odvahy. Ani jsme se nenadáli a dorazila Pat s osmama k jištění. Tím se nám otevřela i velká stěna. Uzel zas vysvětlil jak všechno funguje tam. Každý si mohl zkusit se zajištěním vylézt nahoru. Chtělo to trochu překonat strach z výšek a zapojit svaly. K dispozici byly na vyzkoušení 3 stěny. I Uzel to zvládal jako za mladejch let. Docela nás to vyčerpalo a asi po dvou hodinách jsme si sbalili svých pět švestek a pokračovali ve výpravě.
Kromě lezecké stěny byl v plánu ještě diskgolf. Ten si Lišky vyzkoušely na táboře a určitě to chtělo zopakovat. Prošli jsme Místek všema možnýma zkratkama a kolem řeky jsme dorazili do parku. Uzel rozdal disky a my začali házet na první jamku. Postupně jsme se k ní přibližovali. Vždycky se házelo ze zadních pozic. Někteří to zvládli třeba na 4 hody, někteří na víc. Celkem tam bylo 9 jamek. Všecky jsme s přehledem zvládli a někteří se občas i vešli do “paru”, který byl na každé jamce 3. V parku se pohybovalo pár zajímavých individuí, ale to nám vůbec nebránilo si diskgolf užít. Stejně tak nás nevyrušil mírný zahradní deštík. Jen tam proto byl strašnej kentus a museli jsme jít disky umýt do řeky.
Pak už jsme razili na autobusák a odtamtud jeli busem 305 na Hukvaldy. Tam jsme probírali dojmy jak ze stěny, tak z diskgolfu a shodli se, že takovou parádní akci musíme někdy zas zopakovat.
Zuzka
