O státním svátku, ve středu 8.5.2019, vyrazilo 11 Draků na cyklovýpravu do Jedovnic. Sluníčko svítilo celý den ačkoliv noc před tím byla hodně chladná a rtuť teploměru se od nuly příliš nevzdálila. To však Drakům vůbec nevadilo a k večernímu promítání filmu před výpravou a k spánku si klubovnu i podkroví pěkně vytopili borovými poleny. Kolem osmé ráno už nás budilo sluníčko, které zvědavě nahlíželo okny do podkroví Trojky. Hygiena, snídaně... Kolem deváté přijíždí Tobík, startovní společné foto a můžeme vyrazit. Hned za JZD (já vím, že už to dávno není JZD, ale znáte to, zvyk...) zahýbáme ze silnice doleva a polňačkou míříme k Rohlence. Jak Kosťa trefně poznamenal, je to repete první Dračí výpravy před deseti lety, která vedla na Santon právě tudy. Od Rohlenky míříme na Veletice a ze silnice opět odbočujeme na polňačku, co nás přivede do Sivic. V Pozořicích je cukrárna "tradičně" zavřená a tak jedeme dál. Čeká nás prudký kopec na Jezera, který si zpestřujeme cestou přes Kněží Horu. Tedy někteří... Z Jezer vede další prudký kopec směrem na Hostěnice a z vrcholu odbočuje cesta na Kalečník. Že je den volna byste poznali i bez kalendáře - u lesa parkují houfy autistů a lesní cesta je plná turistů. Pěší, cyklisti, kolečkoví lyžaři... Také altánek s vrcholovou knihou na Kalečníku je zcela zaplněný lidmi. Naštěstí je opodál jiný a tam není nikdo. První pauza, svačinka. Zubnička za hlomozu své reprosoustavy v batohu opravuje kolo po drobném pádu, Bert se sluní, jiní vedou diskuse na všemožná témata a pár nadšenců hraje u stolu Fazole. A ačkoliv sluníčko svítí příjemně, taktéž vítr nelení a na triko to rozhodně není. Dál pokračujeme lesní asfaltkou kolem Tří javorů směr silnice do Bukovinky. Nikdo neví proč, ale Honzovi, Filíšovi a Kosťovi se daří odbočit na Luleč. Ještě že je doba mobilních telefonů... Všichni společně se setkáváme u hospody v Bukovince. Ta je ale k naší nelibosti zavřená a ta druhá naproti plná do posledního místečka. Po krátké poradě se rozhodujeme pokračovat v cestě do Jedovnic. Filíš a Bertové (ano, máme s sebou dva: toho našeho a druhého vypůjčeného od Tygrů:-)) jedou lesní asfaltkou, my ostatní to bereme přes Proklest a dáváme si skvělý černý single trail. Společně se setkáváme u hospůdky Barachov na břehu Jedovnického rybníka Olšovce. Zde nás čeká překvápko v podobě v 21. století takřka neuvěřitelného chování personálu restaurace Barachov v Jedovnicích. Chápu, že někdo může být z velkého počtu hostů unavený, ale co je moc, to je moc. Raději jedeme dál. O mnoho lepší to není ani v nedalekém Surf baru, kde se sice s naším příchodem uvolňují dva stoly, nicméně ne proto, že by odcházeli spokojení a najezení hosté, nýbrž proto, že si těch nešťastníků dlouho nikdo nevšímal. Zato servírka s číšníkem se hned vedle dveří dobře baví a očividně s prací příliš nespěchají. Když kluci v jídelním lístku navíc zjistí, že za tyto super služby tady účtují pražské ceny, radši jedeme zase dál. K trailům. Volno tu je, jídla sice moc velký výběr není, ale personál kmitá. Za chvíli už si pochutnáváme na klobásách, na hermelínu, na burgerech... K tomu hrajeme Bang a relaxujeme. Filda opečovává kameru Go pro a chystá se na cestě natáčet. A v očích mu hoří Liverpoolské plamínky z to ho jak jeho oblíbený fotbalový tým vyřadil v Lize mistrů Barcelonu. Nazpět vyrážíme opět do Bukovinky a odtud přes Lhotky. V čekacích pauzách probíráme volby do Evropského parlamentu, které na gymplu vyhrála ODS před STANem, zatímco černí komanči skončili až třetí a ti rudí s jediným hlasem od nějakého trumpety poslední. Zvláštní doba, když mladí volí pravici... Ze Lhotek to sviští z kopce až k Hádku, obzvláště když od Nového Dvora je fungl nová asfaltka. Jenže dole nám chybí Bert od Tygrů. Čekáme, jen Lukin jede zpět do míst, kde ho druhý Bert naposledy viděl zastavovat a pít. Chvála telefonům! Bert volá, že asi blbě odbočil (je to šikula, ta odbočka kam zamířil je taková titěrná, že ji našel :-)) a Lukin, že Berta nenašel. A tak za chvíli můžeme zase pokračovat. Míjíme Hádek, jeskyně, hospodu u Jelena. V Podolí se odpojují Zubnička s Tobíkem a jedou přes Kandii rovnou do Slatiny. My ostatní míříme na Boudu. Zde uklízíme, balíme a stiskem levice se loučíme. Hodně pěkná výprava. Jura