Sobota 10.9.2016 Už se stalo skoro tradicí Draků, že vyrážejí na výpravu hned po zahajovací schůzce. A nejinak tomu bylo i letos. Předpověď počasí hlásila teploty kolem 30°C, cíl byl tedy jasný: koupačka. Vyjeli jsme z naší základny něco po deváté, celkem jedenáct lidiček: Kloub, Puštík, Tobík, Kosťa, Krysařík, Bert, Jára, Lukin, Zubnička, Hasik a já. Už v tuto dobu sluníčko pálilo jako v poledne. První zastávka byla v Podolí na trialové dráze. Zkoušku rychlosti v nejlepším čase zvládl Lukin těsně následován Hasikem a Zubničkou, bez pádů (naštěstí ne nebezpečných) se to ovšem neobešlo. Než jsme vyrazili dál, stihl Hasik i zalepit píchlé kolo. Projeli jsme Podolí, kolem potoka zamířili do Mariánského údolí. Kdo si dnes vzpomene, že tento krásný kout kdysi komanči pojmenovali po hromadném vrahovi Gottwaldovi! Ta doba už je naštěstí pryč a údolí je znovu Mariánské... Někdo jel po levém břehu, jiný po pravém, setkali jsme se u druhého rybníka. U Mušky někteří z nás naplnili lahve vodou ze studánky a druhá pauza byla u Jelena. Klasicky nepřátelské prostředí (líná obsluha, polorozpadlé stoly na terase, mizerná a předražená nabídka jídel, lokál obsazený "uzavřenou společností") se ani s léty nezměnila, přesto jsme se nalili spoustou limonády a zahráli si kostkový Bang a karetní Dealky. Pohodička a skvělá příprava na další cestu. Ta vedla kolem jeskyní a pak divokým kaňonem k Ochozi. Hladké kameny, zarostlé úseky a úzké můstky přes potok, to bylo něco pro Draky! Z Ochoze pak krpál vzhůru až k rozcestí nad Kaprálovým mlýnem. Nějakou dobu čekáme na pomalého Berta a pak se dáváme cyklostezkou směr Klajdovka. Rychlíci míjí odbočku na Hornek a tak se jede až na Klajdovku. Ani ve zdejší hospodě se poměry nezměnily: plno a obsluha kvalitou podobná té u Jelena. Dáváme opět jen limonády a jedeme směr lom. Horem. Po nějakém kilometru cesty se nám otevírá nádherný výhled nejen na zatopený Růženin lom, ale též na velkou část Brna. Sluníčko svítí, je vedro k zalknutí. Sjíždíme dolů divokým terénem a přes bránu se dostáváme do lomu. Zde už to nevypadá tak idylicky jako shora. Je tu spousta naháčů, jimž ohyzdné špeky vlají všemi směry, pár falešně zpívajících opilců a taky houfy psů, co se v lomu ráchají. Po krátké poradě se rozhodujeme místo opustit a posunout se na koupačku k rybníku Kadlecáku. Plazíme se do strmého kopce, nějakou dobu čekáme na Berta. Pak překonáváme rušnou křižovatku a míříme kolem polikliniky na Horníkové a po okruhu do Staré Líšně. Zde si všímáme, že Bert v naší tlupě opět chybí. Posílám kluky napřed, cestu dobře znají. Sám se vracím do kopce až k poliklinice, Bert ale nikde. Třeba jsme se někde minuli a už bude taky v Mariánským. Svištím z kopce dolů a s Draky se setkáváme u zmrzliny. Bert s nimi ale není. Zkoušíme telefon. Má ho vypnutý. Přemýšlíme. Co asi Bert udělá, když zjistí, že se ztratil. Určitě nezazamatkuje, to ne. Ale kam pojede? Nakonec volám jeho tatínkovi. Ten potvrzuje, že Bert má telefon doma. Domlouváme se, že kdyby se ozval, dá vědět, stejně jako my. Rozdělujeme se na tři skupiny a plánujeme pátrání. Vtom zvoní telefon: Bertův tatínek nám sděluje, že Bert volal dom, že je u nějaké telefonní budky. U jaké ale nevíme, než to stihl říct, došly mu peníze na telefon :-). Vyrážíme. Já, Filíš a Jára přes Starou Líšeň a kolem Zetoru, Kloub, Zubňa a Hasik do kopce a směrem k Novolíšeňské. Štěstí má druhá skupina, ta Berta nachází. Volá znovu i tatínek, že vygoogloval podle čísla umístění telefonní budky. To už ale potřeba není... Všichni se přesunujeme k rybníku, kde je skupina třetí. Koupeme se a setkání oslavujeme zmrzlinovou smrští. Po koupačce jedeme na Boudy, kde jednak odpočíváme (pátrači ujeli místo plánovaných 45 Km kolem šedesáti, navíc po kopcích) a posléze hrajeme pár kol Ameriky. Únava je ale veliká, tak se po jednom človíčci oddělují a míří k domovům. Super akce. Jen aby vydrželo počasí ještě aspoň týden. Příští neděli Dračí jízda pokračuje, jedeme na vodu! Jura