O prvním červnovém víkendu jsme se rozhodli vyrazit na vodáckou výpravu. Pohled do kalendáře nás navedl - bude se pouštět voda z přehrady Mohleno. Bylo tedy rozhodnuto. V sobotu kolem sedmé večer se sešlo na Boudě 12 Draků: Kloub, Filíš, Tobík, Petarda, Jára, Lukin, Vítek, Amád, Krysařík, Kostra a Honza + já. Připravili jsme vesty a další věci, chvíli si dali fotbálek a pak se tlupa hladových odsunula doplnit zásoby jídla do Alberta. Po večeři (převážně zmrzlinové :-)) jsem si dali Aktivity a docela se při tom pobavili. Přál bych vám vidět, jak gymnaziální mládež předvádí pantomimicky slovo "řeholnice" nebo "větrný mlýn". Spát jsme šli docela brzo, i když kravál, šířící se z Velkého parku, byl ukrutný... Ráno v 7:00 přijíždí nejprve červená oktávka s Kosťovic rodiči a sestřičkou, pak přijíždí Lukinův táta a jako poslední rozšiřuje naše řady Amádův táta. Tím je dán konečný počet účastníků zájezdu na 17. Malinko přerozdělujeme ekvipmenty do ostatních aut (večer jsem přivezl oba rafty, všechny tři Pálavy a pádla v jednom autě já), pak naskakují do aut i Draci a můžeme jet. V Ivančicích provádíme reorganizaci, suneme se do trojice aut a Amádovic stroj zůstává na břehu u mostu. To je luxus, nemusíme s auty složitě šachovat. A kluci jsou skladní... U Mohenského mostu asi 20 km proti proudu to vypadá jako v mraveništi. Parkujeme každý kde se dá a posádky se ujímají svých plavidel. Kosťovic family si fučí jednu Pálavu, Lukin s Vítkem druhou a Petarda s Tobíkem třetí. Raft Colorado si chystají Karel (jinak Lukinův táta), Jára, Kosťa a Kloub a raft Robfin připravujeme my s Radkem (jinak Amádovým tátou), Krysaříkem, Amádem, Honzou a Filíšem. Na vodu vyrážíme netradičně brzy a vypadá to tam skoro jako na břehu - všude samí vodáci. Míjíme několik pěkných peřejnatých úseků a jeden jez. Občas nám jízdu zpestřují kameny v řece a jindy zase spadané stromy a nízké větve. Je to super. Když na jednom kamenu uváznou Vítek s Lukinem a při vyprošťování se otočí, bavíme se přímo královsky. Naštěstí se blíží tábořiště pod Templštýnem a tam kromě stánků s občerstvením mají i oheň. Cpeme se grilovanými cigáry a dva mokrouši se trošku suší. To ještě netuší, že pár stovek metrů dál po proudu vypuknou takové líté boje mezi posádkami, že mokří budou úplně všichni a všechno... Boje začaly docela nevinně. Kdosi z některé Pálavy po nás z legrace stříknul a ujel. Oprášili jsme tudíž staré mušketýrské heslo "Jeden za všechny všichni za jednoho" s tím, že příště se do opovážlivce pustíme všichni. Netrvalo dlouho a komusi z naší posádky přistál na hlavě chomáč řas. Viník? Jako kobyly se chlámající pálaváři Tobík s Petardou. Přibližujeme se k nim a zahajujeme vodní útok. Řeknu vám, 6 pádel, to je obrovská palebná síla! Voda létá vzduchem, Tobík s Petradou se chabě brání a v tom jim připlouvá na pomoc posádka Colorada! Během chviličky jsme všichni durch, obzvláště když se do bojů zapojuje i druhá Pálava, na které se mezi tím ocitli Kloub s Kosťou. Ovšem i my máme trumf v rukávu v podobě živé střely Amád I. Občas jsme se tak zabrali do bojů, že jsme si nevšimli nízkých větví a málem došlo k tragédii! Ovšem taky jsme se výborně bavili a k tomu i spousta přihlížejících vodáků. Když nás boje omrzely, jeli jsme chvíli jen tak a najednou se na obzoru objevil legendární skokanský můstek. Přirazili jsme vpravo na mělčině, rozložili mokré věci, něco málo posvačili a padla otázka, kdo si jde zaskákat. Ruce se zvedly čtyři, moje, Karlova, Kloubova a Lukinova. Ostatní se hájili, že nemůžou, že voda je studená a oni měli předloni rýmu, nebo že se obávají lidožravých žab co tu prý určitě jsou a tak všelijak podobně. K protějšímu břehu jsem tedy vyrazili ve čtyřech. Do půlky řeky mělčina, pak dno strmě klesá a proud sílí. Ale zvládli jsme to. Karel jde příkladem a skáče první. Kolem projíždějící posádky na nás nevěřícně čumí, zbytek tlupy na břehu taky, jen Honza neúnavně fotí. Když jsem si dostatečně zaskákali, jelo se dál. Projeli jsme provalený jez, opodál zvládli i ten další (vody bylo hodně, mlýn žádnou nebral) a mysleli si,že už nás čeká jen klidný dojezd. To jsme se ale šeredně spletli. Nízké větve a silný proud nám připravily několik adrenalinových chvilek, z nichž jednu zakončili Kosťa s Kloubem v nánosu popadaných větví. Ještě že jim Radek pomohl vyprostit uvízlou Pálavu a Robfináři zatím zablokovali příjezd dalších plavidel do nebezpečného místa. Ale nebyli jsme v tom sami, koupalo se i dost jiných vodáků. Když jsme vypluli z vrbiček a olší, rozevřela se krajina a před námi byly Ivančice. Zleva se do Jihlavy vlila Oslava a o kousek dál už byl most. Zde naše plavba končí. Tátové se sunou pro auta, Draci čistí, vypouštějí a skládají plavidla. Ty pak na Boudě pěkně rozvěsíme, aby dokonale vyschly. Super akce, kdo nejel, může jenom litovat! Jura