Květnová oddílovka vyšla naštěstí dle plánu – venku a na kole. Ač to na začátku týdne nevypadalo zrovna slibně, středa se tváří slunečně s akorátní teplotou. A tak se setkáváme v 17:00 na kolech před myslivnou. Scházíme se v trochu komornějším počtu 15 účastníků. Téměř všichni Kocouři jsou na školním výletě v Anglii nebo z jiných důvodů nemůžou, a polovina Lišek je taky omluvená. Nejpočetnější družinou jsou tak Pandy, které mimo jiné, již několik týdnů na stožár s hanbou věší staré trencle nebo jakýsi kus papíru, o kterém tvrdí, že je to vlajka. Ale co, zřejmě si s tím vystačí :-)
Bereme kola, dáváme nástup a pokřiky. Kocouří pokřik musím zvládnout sólo, protože jsem z družiny sám. Po chvíli se vydáváme směr Fryčovice na zmrzlinku. Cestou se tak nějak přirozeně dělíme na závodníky a výletníky. Závodníci to pálí jako o život a doprovázím je já a Soky (Filda). Lenka se už od Dolního Sklenova ptá, kdy už tam budeme. Čas od času stopneme a počkáme na ostatní. Cesta jde hladce až do Fryčovic, kde jedna z Pand těsně před zmrzlinou – v bikerském slangu: háže lištu, chytá zajíce, lízne si zem, jde na hubu, hodí držku, bagruje asfalt, rozseká se nebo v běžné mluvě prostě spadne. Důležité je, že se nezrakví, a tak s úsměvem vstává a snaží se nám namluvit, že jen zpomalila o zem. Dobrý, Pandy nejsou z cukru. Jediné, co jim chybí k dokonalosti, je ta vlajka.
Ač nejsem velkým fanouškem solení sladkých věcí, přesto si dávám kopeček slaného karamelu a slané pistácie. Bylo to dobré, ale trvám na tom, že bez té soli by to bylo lepší. Slaný karamel a slaná pistácie je ovšem pořád poměrně civilizovanou záležitostí. Mexičani mají ve zvyku si osolit i meloun, mango či jiné ovoce (a samozřejmě si to posypou i chili, protože proč ne?). A to je teprve blivajz. Schválně si to zkuste :-) Po zmrzlinkách to otáčíme zpět směrem na koupaliště, kde dáváme ještě pár koleček na pumptracku. Uzla zjevně opět bolí nožičky, a tak jen stojí opodál a kouká. Pak se vydáváme všichni ve zdraví domů.
Těším se na další oddílovku
Klepeto
