Hukvaldská vánoční oddílovka
Ve zkratce - Klepeto nic nezapomněl, Valča sebrala Janči papuč, zpívali jsme koledy, hráli sfoukávanou, Vlaďka dostala pod stromeček gumovou pleš, a nakonec jsme si řekli čau a šli domů. Jinač se nic moc zvláštního neudálo, ale kdo má pár minut čas a chce si počíst, nechť pokračuje.
Závěrečná schůzka nám padla na úterý 17.12. Nesešli jsme se všichni, ale pozitivní je to, že se nás sešlo dost. Dokonce nás bylo tolik, že jsem to sám nedokázal spočítat. Můj kvalifikovaný odhad je 31 členů včetně vedoucích.
Startujeme tradičně v 17:00 vyvěšením vlajek a pokřiky. Vysoce hodnotím pokřiky Pand a Sokolů - dali si záležet. Po nástupu nás čeká sfoukávaná. Doufám, že všichni dali na doporučení vedoucích a měli horší oblečení, protože vosk kape úplně všude a nějaké pozůstatky v různě silných vrstvách většina najde od čepic až po boty.
Po pár kolech jdeme do myslivny, která nás vítá sálavým teplem z krbu. Funkci kotelníka zastala Zuzka s Uzlem a patří jim za to dík. Vyhlašujeme nejlepší účast a první tři místa v bodování. Ceny jsou opět fajnové a je z čeho vybírat, kromě haldy plyšáků si ti nejlepší mohli vzít třeba čelovku, nůž, celtu, křesadlo, ešus nebo hamaku.
Na závěr nás čeká cesta ke stromečku, ale není to jen tak. Každá družina si musí najít instrukce a sehnat mapku, ať ví, kde se potkáme. Většina to vezmě během, a tak jsou jako první u stromečku Lišky, následují je Sokoli a Pandy. Jeden by mohl říct, že Kocouři se flákají, protože došli jako poslední, ale jako jejich vedoucí se své družiny musím zastat a hrubě bych s tím nesouhlasil. Naopak kvituju to, že zvolili rozvážné tempo a na místo se bez problémů dostali. Není přeci nic horšího než se v zimě zpotit a pak riskovat prochladnutí, že? Jako vánoční stromeček volíme možná trochu netradičně dub, ale takový dub má nějaké listí i v zimě, je odolnější než smrk či jedle, je z něj i kvalitnější dřevo, a když na to přijde, tak má i lepší výhřevnost, takže proč by ne? U stromečku pak rozdělujeme dárky a zapalujeme prskavky. Kocouří družina má od září i novou vedoucí Vlaďku. S družinou jsme se shodli, že je veskrze skvělá, ale má jeden takový neduh a tím jsou vlasy. Bylo totiž demokraticky rozhodnuto, že kocouří vedoucí by měli být zásadně holohlaví, ale Vlaďka ne a ne se své kštice vzdát. S Kocoury jsme se tak rozhodli jí pod stromeček věnovat gumovou pleš, ať lépe zapadne. Nutno uznat, že jí to sekne.
Pak nás čeká opět ta zvláštní chvilka, kdy si navzájem zapalujeme svíčky a vyslovujeme svá přání. Čím je zvláštní? Nejen tím, že každý vysloví nějaké své přání, ale také, že jsme pár minut zticha a je to o to zvláštnější, že čím více nás je, tím jsme tišší.
Pak se vydáme směr myslivecká, kde se rozloučíme, a mažeme domů.
Doufám, že si to všichni užili, že škody na oblečení ze sfoukávané půjdou vyprat /zažehlit/ a můj palec spálený od prskavky se taky zhojí.
Díky za suprovou oddílovku, přeji všem krásné a klidné svátky a těším se opět na start na počátku příštího roku.
