Jako tradičně je mou milou, dobrovolnou povinností napsat pár řádků k dnešní oddílovce.
Ona vlastně měla být oddílovka až ve středu, ale Lišky nás (Kocoury) pozvaly na bruslení, které plánovaly místo jejich pondělní schůzky. V minulých článcích jsme si vysvětlili, že vítat jaro se dá i v dubnu, že mikulášské překvapení 25.04. je taky v pohodě, takže snad nikoho nepřekvapí, že středeční oddílovku děláme v pondělí.
V 15:30 se scházíme u myslivny, naskáčeme do aut a míříme do Frenštátu pod Radhoštěm, kde máme booknuté celé kluziště. Taxíky děláme my a někteří rodiče za což jim patří dík.
U kluziště jsme lehce před 16.h. Převlíkáme se, zavazujeme brusle (už jsem zapomněl jaká je to dřina) a zanedlouho už skáčeme na led. Ze začátku dáváme chvíli na rozbruslení, které zrovna já potřebuju jako sůl. Za poslední roky jsem měl na nohách jen boty, mačky nebo pedály a všechno je to dost odlišný způsob pohybu. Hlavní je, když to neklouže a u bruslí je všechno naopak.
Po chvíli volného bruslení dáváme nástup, pokřik a dělíme se na dvě skupiny. První skupina jsou hokejisti a jdou hrát hokej, druhá skupina jsou nehokejsiti a nejdou hrát hokej. V druhé skupině nehokejistů máme i nebruslaře nebo bruslaře velmi novopečené. Ale všichni to zvládají velice dobře a zlepšení jde vidět prakticky s každou minutou. Tvrzení, že jen 100x spadneš a pak už to půjde v pohodě se stává docela populárním a několik začínajících bruslařů si pády s oblibou počítá. Třeba Marťan měl brusle na nohou úplně poprvé. Zhruba po prvních 15 minutách pak opouští bezpečí chodítka/bruslítka i mantinelu. Pouští se volně na led, hraje s námi ovečky a vlky a zkouší slalom mezi kužely (smekám páč mu to fakt jde). I oněch 100 pádů hezky odsejpá. Marťan má na konci 16 a Schofka kolem 50 (nutno poznamenat, že na bruslích stála předtím již 3x takže měla náskok). I ostatní se snaží!
Hokejisti docela válí a jsou mezi námi fakt perfektní bruslaři. Radost na to koukat. Lidi ze stadionu jsou v pohodě, takže nás nechávají ještě o 10min déle, což cení hlavně hokejová skupina a hrají do poslední chvíle. Pak už hurá do šatny. Převlíkáme se, dáváme čokoládu, unavení a vybruslení míříme auty domů.
Bohužel dnešní oddílovka se neobešla bez ztrát a doufáme, že Sojčino zápěstí bude v pohodě a Ančin telefon se najde.
Klepeto
