V pátek dopoledne se scházíme v jídelně, kontrolujeme věci, tankujeme vodu a rozdělujeme zásoby jídla. Starujeme směr Žďár nad Sázavou, kde skáčeme na bus do Svratky. Zde si dovolím drobnou češtinářskou vsuvku. Pokud se někomu často plete s a z, tak u Svratky na to dávejte obzvláště pozor.
Ze Svratky míříme do Žďárských vrchů. Statečně ťapeme až ke Karlštejnu. Ne k tomu slavnému hradu, ale k méně slavnému zámku stejného jména. Rozebíráme proč se tak jmenuje a shodujeme se na variantě, že se snaží být cool a přiživit se na slavnějším. Cesta krásně ubíhá. Jediným detailem je Kozičkův batoh, kterému se utrhnul popruh. Ať se nezdržujeme hážu batoh na záda s tím, že se jej pokusíme opravit večer. Chvílema mi pomáhá Tobák a docela si mákneme. Cestou stavíme u Rybenských perníčků a čtyř palic. Kluci neváhají a lezou kde se dá. Vyhlídky jsou opravdu parádní. Večer rozbíjíme tábor poblíž Českých milovic. Sofka přišívá popruh na Kozičkově batohu a rozděláváme oheň a natahujeme plachtu protože nás čekají přeháňky. Na večeři dáváme vepřovou kýtu s chorizem, kukuřicí, bramborami a česnekovou solí. Nejen buřtama je skaut živ. Večer nás navštěvuje stádečko divočáků, ale potom co zjistí, co jsme měli na večeři s hrůzou prchají v obavě, že by mohli skončit stejně. Ráno balíme věci a přes lesy míříme zpět do Svratky. Začíná nám docházet voda, což je drobná komplikace protože obchody v okolí jsou zavřené a všechny studánky vyschlé. Nakonec nás zachraňuje kavárna v Křižánkách. Všeho všudy máme naťapáno ca 35km, nožičky a ramena nás od batohů bolej, takže měkneme a ze Žďáru bereme bus do Vatína.
Puťák se zdařil, zmokli jsme jen trochu a odnesli si zpoustu zážitků. 7 ze 7 kocourů hodnotní pozitivně a doporučuje.
