Koule v Karpatech | Junák Šlapanice

Koule v Karpatech

Koule v Karpatech

Je pátek, čtvrt na pět, počasí je parádní a já šlapu na vlakáč do Šlapanic. Mám to sice nejblíž, docházím ale až jako poslední. Na místě už jsou Spánek, Lentil, Kanec, Babů a Kiki. Teďka by se zdálo, že naše výprava má pouze šest členů, jenže ve vlaku, do kterého nastupujeme až u nás, již sedí Bengi s Ťapkou, takže je nás nakonec krásných osm. Docela škoda, protože na zahajovací oddílovce se hlásilo lidí více… Kupujeme lístky a přisedáme do vlaku k těm dvěma, směr Veselí nad Moravou. Ve vlaku stojíme/sedíme před dveřmi asi dvě hodinky, než přesedáme do malé lokálky, která nás veze směrem Velká nad Veličkou. A ani to nebyla naše poslední cesta po IDSJMK! Zde přesedáme na autobus, kde tvoříme veškerou posádku, a který nás veze do malé dědinky s velikým penzionem. Vápenky. Zde vystupujeme už za šera, Lentil doplňuje vodu, nasazujeme čelenky a přioblíkáme se. Jediný Spánek nevyměkl a zůstává v kraťasích. Podle Bengiho instrukcí a jeho výtečné paměti stoupáme cestou k výšinám, kde na nás čekají nekoneční travnaté louky. Na ty razíme po nějakých dvou hodinách cesty, za tmy, rosy, ale s výbornou náladou. Táboříme pod velikým stromem, pod kterým je krásně sucho, dřevo na přikládání a závětrno. Jediným problémem je to, že plocha je z kopce, ne úplně mírného. Tento menší problém řešíme tak, že si dáme pod nohy krosny, o které se zabrzdili, když jsme ujížděli ve spaní ze svahu. Ještě před spaním děláme oheň a většina večeří (až na mě, musím rýsovat břuch na zimní saunu na Bíláči). Čistíme zuby a pomalu se vrtáme do spacáků a usínáme. Nad ránem nás budí vřeštící dravec, naštěstí ho to po chvíli přestalo bavit a my můžeme dospat. Probouzíme se do rána, které nás vítá mlhou. Žádné sluníčko, jen mlha a pošmourné počasí. Snídáme, balíme a razíme směrem na Javořinu lesem, kde vidíme na dvacet metrů. Po cestě se ani moc nepovídá, ten mlžný les působí dost sklesle. Když se konečně vyškrábeme na vrchol, nevidíme dál, než na deset metrů před sebe. Žádný výhled, panoráma, krajina, prostě jen mlha. Náladu si zlepšujeme v místní horské chatě, kde dáváme čaje, polévky a lívanečky. Zde všichni obdivujeme místního papouška, který kecá dole v suterénu. Zhnuseni počasím zde přemlouváme Bengiho, který se nakonec podvoluje, že to zapíchneme a pojedeme do Brna, kde u Benkovičů si pustíme film, přespíme a uděláme si celkově takový netradiční zakončení. Razíme tedy cestou zpět do Vápenek. Protože si to teda chceme ještě trocha osladit, krosíme to lesem nelesem, cestou necestou, až se dostaneme na zastávku kousek od Vápenek. Zde si plníme břicha, skládáme se do autobusu, který nás veze opět do Velké nad Veličkou, zde už opět vlak do Veselí, potom vlak přímo do Brna. V Brně jdeme pěšky na Pekařskou, kde mají byt Bengi a Ťapka. Je sice menší, ale vlezeme se všici. Každý se sprchuje, roztaháváme spacáky a koukáme na film. Je to něco z divokého západu, nějaká komedie/parodie, co přesně ale, tak to nevím. Usínáme na rovným, čistí, v teple, příjemně. Ráno se budíme pozdě, čistíme čenichy a razíme domů. Výprava povedená, jen škoda té mlhy. Příště snad všici nevyměkneme a udoláme i nástrahy větru, deště a všeho ostatního. Jen pro pořádek, domluvili jsme se, že si budeme oficiálně říkat Koule! Vejt

Fotografie

Vyhledávání článků
Vybrané šítky
Designed by
powered by Hanz & Fuf