Na první letošní výpravu 28.9. – 29.9. 2014 jsme vyrazily ve velice hojném počtu. V sobotu ráno se na Boudě sešlo jedenáct holek, z toho pět novaček. Dorazila Terka, Gabča, Amča, Lili, Míša, Šídlo, Klárka, Šarlotka, Adýs, Teris a Natka. Nejdřív jsme jeli autobusem do Mokré, pan řidič ale asi nebyl zvyklý na tolik dětí, trošku ho to zmátlo, a tak 151 místo směr Jírova zamířil směr Kobylnice. Naštěstí si to uvědomil už na Kalvodové, autobus otočil a pokračoval správným směrem. Přestoupily jsme na rozcestí a autobusem 701 dojely do Mokré. Od tam jsme šly po hřebeni do Podolí. Po cestě jsme si zahrály „bombu“, holkám chvíli trvalo, než se naučily, jak to správně hrát, ale pak už to bylo lepší. Klárka se schovávala tak usilovně, že šlápla do vosího hnízda. Pár žihadel dostala, ale zvládla to a za chvíli se zase smála. I novačky šlapaly pěkně, ani neskuhraly, těch pět kilometrů ušly, myslím, úplně v pohodě. Svačinku jsme si daly u dřevěné kapličky, poblíž Horákovské myslivny. Zrovna se tam chystala nějaká svatba. Pak už nám zbývalo jen sejít dolů kolem vojáků na naši zahradu nad Podolím. Potkaly jsme posed, všechny holky si vylezly nahoru, moc se jim tam líbilo a ani se jim nechtělo dolů. Nakonec ale přece jen zvítězil hlad, každá vzala náruč dřeva, aby bylo na čem rozdělat oheň a seběhly jsme kopec na zahradu. Tam si holky samy po dvojicích nebo trojicích uvařily těstoviny. Všem se povedly, nikdo je moc nerozvařil, ale hlavně všechny tvrdily, že jejich těstoviny uvařené nad ohněm jsou mnohem lepší než ty, které jim maminky uvaří doma na sporáku. Uklidily jsme nepořádek a zamířily na Eldorádo. Tam se holky mohly vyřádit na prolízkách a koupit nějaké dobrůtky. Po hodině a půl v Eldorádu jsme šly do Mariánského na autobus do Šlapanic. Dneska jsme na ty autobusy měly ale celkem smůlu. Nedošlo nám, že o víkendu zastavuje na jiné zastávce a ujel nám. Tak nám nezbylo nic jiného, než jet 55 do Líšně rychle přeběhnout na 78 a ve Slatině ještě rychleji přeběhnout na 31. Měly jsme štěstí, že to tak dobře navazovalo, do Šlapek jsme dorazily jen o půl hodiny později, než jsme původně plánovaly. Na Boudě jsme si přisedly k Vlkům, kteří taky spali na Boudě, k ohni. Opekly jsme si špekáčky a s Hihňou, Petrem a Kašou jsme pro všechny nachystali stezku odvahy, na kterou šli téměř bez keců úplně všichni. Pak už jsme konečně po náročném, ale pěkném dni mohli zalehnout. Ráno se holky probudily snad ještě před sedmou, ale šly si hrát ven a mě s Hihňou naštěstí nechaly pořádně vyspat. Nasnídaly jsme se, uklidily, pro Veverky si začali chodit rodiče a kolem desáté se všechny pomalu rozprchly. Výprava se moc povedla, myslím že všechny byly nadšené! Snad tahle hojná účast vydrží...   Napsala Babů