Ačkoliv epidemie všeho druhu řádí a ani naší Dvojce se tato situace nevyhnula, schází se nás v pátek ráno na Boudě celkem 39. Jak to že už v pátek ráno? Jednoduché vysvětlení: skautíci a skautice včera obdrželi ve školách vysvědčení a čekají je tři dny volna od 30.1. do 1.2.2015. Kolem deváté hodiny majestátně připlouvá před naši základnu autobus. Ano, je to tak. Místo trojice přestupů a čtvero dopravních prostředků užijeme jediný. Všichni si nakládají batohy dolů do zavazadlového prostoru a obsazují místa na sedadlech, aby po pár minutách zjistili, že si dolů dali i svačinu a pití na cestu a uhánějí to napravit. Čekáme na opozdilce Bengiho s Ťapkou, takže hemžení nevadí. Petr poctivě odškrtává v seznamu přihlášené: 9 Draků, 6 Tygrů, 4 Pumy, 4 Vlky, 3 Veverky, 1 členku Koule, 1 Sviště a vedoucí. Konečně s mohutným funěním přibíhá superopozdilec Džany a můžeme jet… Cestou nejprve malinko poprchává, pak se k dešti přidává sníh a na vysočině už řádí solidní chumelenice. Nám to ale nevadí. Někdo pospává, někdo kouká z okna… V Poličce na benzince je krátká pauza a pak už jedeme rovnou na Posekanec. Od silnice je to na základnu asi půl kiláčku. Pohodová cesta, všude sníh… Místní správcová nás již čeká. Na základně nejprve Wamba s Ťapkou roztápějí kamna a Vítek instaluje do podkroví dvojici přímotopů. Pak se můžeme ubytovat. Dolní místnost patří části vedoucích, nahoře zadní místnost obsazují Draci a Tygři, prostřední Pumy s Veverkami a krajní Vlci s druhou částí vedoucích a Koulí. Odpočinek, svačinka. Kiki s Hihňou vybírají od účastníků peníze, Bengi zase jídlo do společných zásob. Pak svoláváme tlupu do jídelny, Vítek vypráví pověst o Rytíři Toulovcovi a Babů dělí přítomné do čtyř skupin po 6-7 lidech. Kvíz je první etapou celovýpravové hry a všechny skupiny kromě tříbodových Huhuláků v něm získávají 4 body. Hned po kvízu se oblékáme, obouváme a míříme k prvnímu cíli dne, kterým je rozhledna Terezka. Cesta vede vzhůru lesem, sněhu přibývá a přibývá. Nahoře na pláni se k chumelenici přidává i prudký vítr, prostě zima jak má být. Z plánované bojovky asi nebude nic a chvíli to vypadá, že z návštěvy rozhledny taky ne. Je totiž zamčená. Vlastně není zamčená, jen dveře jsou zabouchlé. Hbitý strojař Vítek se dává do akce a po necelé minutě již první část tlupy míří vzhůru do oblak. Rozhled by byl moc pěkný, nebýt té chumelenice J. Dole zatím pozůstalí kutají ve sněhu a baví se přenášením přemrzlých sněhových ker. Je tu i snaha o koulování, ale s přemrzlým sněhem to moc nejde… Na základnu se vracíme po setmění, je pěkně vyhřátá. Zatímco mladší osazenstvo pořádá dýchánky s nohama u přímotopů, řeší vedoucí jak usušit promočené věci. Boty skládáme ke kamnům, rukavice a ponožky věšíme na improvizované sušící šňůry v jídelně. Na večeři je výborné rizoto, po večeři Babů, Hihňa, Kiki a Petr organizují další etapu celovýpravové hry s názvem Pantomima. Před spaním se páchá hygiena a ti s dobrou termoregulací mohou zajít i na záchod (kde se netopí :-)). Všichni uléhají do svých spacáků. Kupodivu usínají docela brzo. Dole ještě chvíli hrajeme na kytaru a zpíváme, Wamba k tomu stále řeší, zda na stěně visí vlče, nebo je to liška se sosákem. Nakonec usínáme taky, zítra nás čeká náročný den. Budíček. Kytárka. Ahoj slunko/Statistika. Tomáš organizuje rozcvičku, Vítek se službou naváží od pumpy vodu na splachování záchodů, Pumy mažou chleby na snídani. Po jídle balíme věci na cestu a vyrážíme vstříc dobrodružství. Svítí sluníčko a je nádherně. Jdeme nejprve cestou lesem, pak se napojujeme na žlutou značku. Někteří sportovci řádí na sněhových lopatách, jiní se koulují. Když míjíme pískovcovou skalní stěnu, testuje Bengi své horolezecké schopnosti. Smutně zjišťuje, že z jeho minulosti skvělého skálolezce toho moc nezbylo… Opodál na Skalním Hradě je to lepší. Ti rychlejší, co jsou nahoře první, ostřelují „vetřelce“ (rozuměj ty pomalejší) a vůbec je zábava. Pak se napojujeme na cestu kolem potoka, míjíme Voletínskou studánku a před námi jsou (je?) Vranice. K našemu obrovskému překvapení je tu otevřená krásná hospůdka. Obsazujeme posezení na zahrádce a každému objednáváme čočkovou polévku pro zahřátí. Pohodička. Před odchodem si ještě movitější účastníci výpravy kupují nějaké mlsy na cestu a vyrážíme směr Dudychova jeskyně. Jdeme opět údolím potoka, někteří sportovněji založení Draci jej přeskakují sem a tam. Dudychova jeskyně je vlastně taková skalní prasklina v pískovcích s vykutanou kavitou nahoře. Musíme tam po částech a to jen ti odvážnější, protože to není úplně jednoduché. Zajímavé je, že zde v údolí prakticky není sníh. A to jsme kousek od včerejších závějí! Od jeskyně scházíme zpět k potoku a po zelené míříme do samotného centra Toulovcovách Maštalí, k Hrnčířově skále. Zde pořádáme další etapu-štafetový běh skalními chodbami. Časy jsem velmi vyrovnané, nakonec vítězí Huhuláci, druzí jsou Kališníci, třetí skupina s názvem Roj k ničemu a čtvrtí končí Freljorďané. Na základnu to odtud máme necelé dva kilometry, sněhu přibývá a přibývá. Ve vyhřáté chatě nás čekají Džany s Tomášem, ale hlavně velký hrnec výborného guláše k večeři. Mňam! A opět organizujeme staré bělidlo-je neskutečné, jak dokážou mrňousci všechno promáčet, od bot až po bundy a čepice. Večerní Oscarovou etapu organizuje Tomáš. Vidíme skvělá představení a nakonec i předávání fešných Oscarů od takových velikánů, jako jsou Wambelina Džolí, Džastin Bělohoubr nebo režisér Vít Špílberk. Spát jdeme kolem desáté, a zatímco děti již spokojeně chrupkají, diskutujeme s vedoucími dlouho do noci o plánovaném rádcovském kurzu a vlastně o celém směrování oddílu do budoucnosti. Moc pěkná a podnětná diskuse. Neděle. Budíček. Místo rozcvičky Petr, Babů a dobrovolníci doplňují vodu k latrínám a služba chystá snídani. Buchty, makovce, záviny… Samá dobrota! Poté úklid, balení. Když je nahoře plus mínus pořádek, svoláváme všechny ven před chajdu, kde nás čeká závěrečná etapa. Smyčka kolem domnělého dobráka, ve skutečnosti však šejdíře a zloděje Toulovce se začíná stahovat. Stihne odnést svoje naloupené poklady do bezpečí? Nebo jej spravedlivě rozezlení okradení lidé dostanou? Hraje se ve dovou kolech a nejvíce se daří Freljorďanům. Vedoucí, kteří neorganizují závěr zatím ohřívají včerejší guláš (pamatuj slova klasika: „Vohřívané gulin je nélepší“) a po jídle můžeme vyhodnotit a odměnit všechny skupiny. Vítězí   Freljorďané spolu s Kališníky, získali 30 bodů. Huhuláci na druhém místě nasbírali bodů 29 a třetí skupina Roj k ničemu pobrala 26 bodů. To je paráda, všichni jsou „na bedně“! Dokončujeme úklid a po částech se přesunujeme na rozcestí. Autobus přijíždí přesně a veze nás do Nových hradů, kde navštívíme krásný zámek. Mají tu i muzeum cyklistiky, škoda že je v zimě zavřené. Pak už jedeme rovnou do Šlapanic. Sníh okolo cest mizí čím dál rychleji, ve Šlapanicích je ho už minimum. Před základnou nás čekají rodičové, kteří si svoje ratolesti nadšeně rozebírají. Zazvonil zvonec a skvělé oddílové výpravě je konec. Tak ahoj na únorové oddílovce nebo na Vítání jara! Jura