28-31.10.2021
Den I. - čtvrtek
Čtvrtek 28.10. byl vskutku významným dnem. Nejen proto, že byl státní svátek oslavující vznik Československa, ale také proto, že konečně, po celých dvou letech čekání se náš oddíl opět vypravil na tradiční podzimní výpravu.
Tentokrát jsme byli na Vorlovské myslivně poblíž obce Kejžlice.
Tato myslivna má pro český skauting velký význam. Zde a v lesích kolem bývaly pořádány A. B. Svojsíkem vůbec první skautské tábory v Česku – a to už kolem roku 1912!
V 10 hodin jsme se tedy sešli na Boudě a nalodili sebe i své saky paky do autobusu a vyrazilo se na cestu. K myslivně jsme dorazili kolem dvanácté hodiny.
Ubytovali jsme se a porozhlídli jsme se po našem novém bydlení.
A zjistili jsme, že nemáme téměř žádné dřevo.
Což by byl trochu problém, kdybychom neměli spoustu šikovných skautů, skautek, vlčat a světlušek, kteří z lesa během chvilky nanosili tolik dřeva, až to vypadalo, že budujeme nějaké středověké opevnění kolem místního ohniště.
Jakmile jsme usoudili, že dřeva máme dost, byl čas prozradit dětem, jaký bude program celého víkendu. Prozradil jim ho sám Jiří Wolker. Ano, ten básník. Jen málo lidí ví, že byl také skaut a pravá ruka A. B. Svojsíka.
Děti se od něj dozvěděly, že se nějakým způsobem přenesly do roku 1912, tedy do doby, kdy tam byl pořádán první skautský tábor. To by samo o sobě bylo docela fajn, ale účastníci výpravy se rozhodli, že by se radši vrátili zpět do našeho času – a aby toho dosáhli, budou si muset vybojovat a vysoutěžit šest tajných klíčů ke stroji času, schovanému někde na myslivně.
Nadešel tedy čas, rozdělit naše milé skautíky do osmi skupinek a začít soutěžit.
A samozřejmě vymyslet jména pro své týmy.
Takže v první hře proti sobě nastoupili: Růžoví sloni, Utopené ryby, Nekreativní, Lovci tornád, Létající chobotnice, Nic, Jednorožci a Grůtové.
Šlo o to pomocí nože z kartonu „ulovit“ co nejvíce protihráčů a sebrat jim jejich životy představované barevnými fáborky. To jim však ztěžovali vedoucí, kteří se vždy v nestřeženém okamžiku zapojili do hry.
Hra měla úspěch a tak se odehrálo více kol.
Pak už byl pomalu čas na večeři. K radosti všech přítomných byly k jídlu špekáčky, klobásky a hermelíny vlastnoručně ukuchtěné na ohni.
Po večeři jsme se všichni shromáždili v jídelně, kde už bylo od roztopených kamen pěkně teploučko, abychom si zahráli Riskuj.
Pak následoval písničkový večer a po něm zbývalo už jen zahnat všechny do spacáků a jít spát.
Terka
Den II. - pátek
Páteční ráno začíná dupotem rozezněným po celé myslivně. Děti se ženou dolů po dřevěných schodech z pokojů, aby se sešly před budovou na rozcvičku pod taktovkou vybraných Tygrů. Po důkladném protažení a proběhnutí je chvilka času na čištění zubů a umývání obličejů a jiných částí ranní hygieny. Kolem půl deváté se už celé osazenstvo schází v druhé části myslivny a láduje se buchtami a čajem. Po snídani je čas na sbalení. Proč? Protože za malý okamžik už nás čekal celodenní výlet směr Lipnice nad Sázavou. A tak se naše tlupa, kterou tvořilo přes 60 skautů vydala na cestu. První zastávka proběhla kousek od ubytování u památníku Jiřího Wolkera (pokud se vám při čtení tohoto jména vytanul na mysl verš Poštovní schránka na rohu ulice, tušíte správně). Wolker byl ale kromě básníka i zapálený skaut a navíc nás provázel celým tématem oddílové výpravy, takže zastavit se zde u památníku byla nutnost. Zároveň v těchto místech probíhal v roce 1912 první skautský tábor. Po zastávce na tomto pro nás skauty důležitém místě Uzel vysvětlil hru Bomba, kterou jsme v průběhu celé cesty hráli. Spočívalo to v tom, že kdykoliv Uzel během cesty zakřičel slovo „bomba“, museli jsme se mu do deseti sekund všichni ztratit z dohledu. A byla to zábava. Po necelých čtyřech kilometrech jsme konečně dorazili na náměstíčko v Lipnici. Nad námi jsme už z dálky pozorovali zajímavý hrad s věží, které chybělo kus stěny. Ale ještě před návštěvou hradu jsme se rozhodli zahnat hlad. Po družinkách jsme se nabaštili chlebů s paštikou, sýrem nebo salámem. Když jsme měli plné žaludky, Bětka vyhlásila další etapu. Světlušky, vlčata, skauti i skautky museli zjišťovat různé zajímavé informace o městě a hradě, u kterého jsme se nacházeli a pozor, samozřejmě bez použití mobilních telefonů. Takže děti pročítaly naučné cedule a vyptávaly se kolemjdoucích. Po hodině byl sraz zpátky na náměstí. Teď už konečně mohl proběhnout vysněný rozchod, návštěva místních obchůdků, ale i místního hradu. Na hradě nám pan průvodce pověděl o spoustě strašidel, které se na Lipnici nacházejí. Bohužel ani jedno jsme nepotkali. Ani slíbeného oběšence v kamnech v černé kuchyni. Navštívili jsme věž a jen doufali, že nás vítr neunese někam pryč. Naštěstí nikdo neuletěl ani nebyl uvězněn nebo zazděn v hladomorně, takže jsme mohli pomalu vyrazit zpátky směrem k Vorlovské myslivně. Cestou jsme se ale ještě otočili u zatopených lomů, které měly do stěn vytesané ucho a pusu. Ještě kus od nás se nacházel lom s názvem Zlaté voči, ale ten jsme bohužel neměli po cestě. Proběhla krátká zastávka, kdy se pár otužilých odvážlivců vykoupalo v jednom z lomů. A teď už hurá zpět na myslivnu. Dorazili jsme kolem čtvrté a všichni jsme byli rádi, že jsme konečně zpátky v teple, protože venku foukal dost ledový a silný vítr.
Před večeří se ještě stihla etapa s řečnickými souboji. K večeři se podávaly těstoviny s červenou omáčkou a kupou sýra. Potom už zbývalo jen vyčistit zoubky a ulehnout do spacáku. A po těch 15 km v nohách se spalo krásně.
Kiki
Den III. – sobota
V sobotu ráno nás probudil klasický Jurův kytarový budíček, všichni se vyklubali ze spacáků, obuli boty a utíkali ven na rozcvičku. Na snídani jsme měli kuličky a kukuřičné lupínky s mlékojogurtem a hned po snídani jsme se vrhli na dopolední venkovní etapu – Lodě, jakožto oblíbenou hru za dob Antonína Benjamína Svojsíka.
Dalším bodem programu bylo rozdání témat na scénky – impresionistické divadelní hry, kde si každý člen vylosoval jednu emoci či vlastnost, kterou měl potom v rámci představení ztvárnit. Skupinky dostaly čas na trénování až do oběda. Na oběd nám Robin s Fufem uvařili výborný brgul, polední klid jsme využili k odpočinku, povídání a někteří i k dopilování jejich divadel.
Odpoledne jsme se pustili luštění šifer v terénu za pomocí souřadnic, tajenka „31. říjen ráno“ nám odhalila čas otevření časoprostorového portálu, kterým se můžeme dostat zpět z roku 1912 do naší doby. Po úspěšném vyluštění se všichni sešli v divadelním sále. Všechny skupinky nám předvedly svá díla a byly ohodnoceny porotou v kategorii kreativity, dodržení tématu, zapojení členů a imprese. Kromě toho naše důsledná porota vybrala jednotlivé herecké talenty z řad holek i kluků, kterými byli Pulec (sangvinická vedoucí tábora) a Váša (melancholický, svými slovy „metalogický“ skautík). Po scénkách už všem pořádně vyhládlo, ale to už naštěstí byla uvařená polívka k večeři. Po jídle měla vypuknout oblíbená noční hra – sfoukávaná, tomu ale bohužel nepřálo počasí, protože silný vítr nepolevoval až do večera. Zahráli jsme si tedy hru Novákovic rodinka, kdy cílem bylo najít vždy všech šest zbylých členů rodiny stejného příjmení, jako měl každý napsané na lístečku a ve správném pořadí si posedat na sebe na židli.
Před spaním ještě proběhly očekávané písničky na přání, zakončené Pohádkou, po které už nám zbývalo jen vyčistit si zoubky a zalehnout do postelí s příjemnou vyhlídkou na o hodinu delší noc.
Babů
Den IV. – neděle
Dneska v noci se posouval čas, a tak jsme měli krásnou hodinku spánku k dobru. Nicméně osazenstvo myslivny bylo vzhůru ještě před budíčkem a někteří se dokonce stihli sbalit už před snídaní. K všeobecné radosti byly zase buchty. Pak nastalo hromadné balení a úklid prostor.
Když byly všechny batohy venku, začala závěrečná etapa, ve které měly skupinky získat poslední klíče, aby si mohly odemknout tajemnou komnatu a mohly se přenést v čase zpět z roku 1912 do roku 2021. Body k získání klíčů skupinky sbíraly na stanovištích plněním určitých úkolů - např. vyskákat snožmo schody, postavit lidskou pyramidu, výdrž v planku, podbíhání pod lanem, hod na cíl atd. Některé družinky nasbíraly požadovaný počet velmi rychle, jiným to trvalo trochu déle, ale všechny postupně našly Bětku, která jim ukázala vchod do tajné chodby. Tam získali indicii, jak se dostanou do cíle a zpět do naší doby - azimut a kroky. V cíli už je čekal Uzel s čokoládovým pokladem, klíčem na placce a úryvkem z deníku Jiřího Wolkera na památku.
Týmy etapu zvládly ve skvělém čase, takže jsme si stihli zahrát ještě i oblíbenou vlajkovanou a vevnitř mafii.
Krátce po 12. hodině už jsme vyjížděli zpátky k domovům – busem do Šlapanic a dodávkami na Hukvaldy. Děti zářily a ty, které neusly, tak si nadšeně sdílely nejčerstvější dojmy z vlajkované a mafie, ale i z výpravy do Lipnice, z bojovek, divadelních scének a všechny ty další malé a velké zážitky… Neodradila je ani ta trocha diskomfortu, kdy teplo bude až poté, co si nařežeme dřevo a zatopíme v kamnech… A prý už se zase moc těší na další výpravu. Myslím, že další povedená akce.
Lenka
