Po roce odkládání výpravy na Ketkovák konečně přišel moment, kdy jsme se sešli na konečné trolejbusu ve Šlapanicích. Tradičně zde začínáme výpravu. Po šesté hodině se usazujeme v autobusu – já, Petr, Kolečko, David, Kloboučník, Vítek, 3P a Ondra. Po cestě do Brna se začíná pomalu stmívat, což je předzvěstí nočního pochodu na skautskou základnu. V Brně se k nám přidává Fuf, cesta vlakem do Rapotic utíká.
V Rapoticích vystupujeme do chladného večera a vydáváme se na cestu směrem Ketkovice. Mezi kluky, ale i mezi vedoucími, se rozvíjí zajímavé debaty. Za Ketkovicemi sestupujeme do údolí řeky Oslavy a Chvojnice a citelně se ochlazuje. Vybaveni čelovkami klesáme kolem zříceniny Levnov (dříve Ketkovický hrad) ke Ketkovickému mlýnu. Z pravého břehu meandrující Oslavy vidíme skautskou základnu, která ovšem leží na břehu levém. Část družiny v čele s Petrem a Fufem, řeku brodí, zimomřivější oddíl v čele se mnou obchází brod o zhruba kilometr delší cestou, která je ovšem zase nebezpečná svým úzkým „průchozím profilem“.
Po příchodu zimomřivého oddílu na základnu je již vytopeno, brodící tým se suší. Ručičky na hodinkách atakují desátou hodinu. Chystáme večeři v podobě hot dogů, v mezičase hrajeme deskovky. Partičky Bengu se protahují a kluci jdou spát zhruba hodinu po půlnoci. My vedoucí plánujeme další den a uleháme zhruba o dvě hodiny později.
Ranní slunce nám odhaluje nádherný pohled na údolí a výchozy, které byly předchozí den zahaleny tmou. Snídáme, někteří si užívají na verandě kafe, obdivujeme krásy podzimu. Z trampské knihy o údolí zjišťuji, co se zde vše za posledních sto let dělo a také jaka alba kapel zde byla v devadesátých letech napsána. Po snídani se dělíme na tři brigády. První vyráží s Fufem do Senorad, kde by se měla nacházet Jednota (kdysi dávno zde byla, dnes, jak zjišťujeme, již zrušená). Druhý, ve složení Kolečko a 3P, vyráží s kanystry pro pitnou vodu, třetí zůstává na základně a štípe dřevo na další noc. Kolem jedenácté jsou všichni připraveni a my vyrážíme na procházku údolím.
Prvním bodem je zřícenina hradu Kraví hora, která se tyčí nad soutokem Oslavy a Chvojnice. Odtud pokračujeme na Sedlečko a Skřipinu. Okouzleni slunečným počasím a podzimními panoramaty údolí, rozkládáme na louce bundy a oběd trávíme piknikovou formou. Je krásně teplo, sluníme se. Vše je správně načasováno, po vydatném trampském obědě se zatahuje a zima nás vyhání od lenošení dále na cestu. Procházíme kolem skály Kavčice nad Senoradský mlýn, odtud ke Šlapkově skále. Po cestě se zastavujeme u vyhlídky, přes kterou se klenou skrze údolí dráty velmi vysokého napětí. Fufův dotaz na koule umístěné na drátech vede k zjištění, že přímo pod námi je dějiště nedávné tragické letecké nehody z roku 2004, kdy zde došlo ke kolizi britského vojenského vrtulníku právě s elektrickým vedením.
U Šlapkovy skály se nachází věhlasná hospůdka Kantýna, která dle pamětníků zahájila svůj provoz poprvé v roce 1933. Občerstvujeme se, prozkoumáváme skálu. Nabrání sil je důležité, čeká nás vrchol dnešní pochůzky – Velká skála. Prudký kopec všichni zvládáme a pod námi se jako na dlani rozprostírá celé údolí Oslavy. Kocháme se, podzimní listí barví údolí do nádherných odstínů. Společná fotografie a klesáme zpět do údolí. Tentokrát všichni společně brodíme řeku k základně, k čemuž nám dělá publikum plná terasa sousední základny pionýrů. Na pád do vody čekali marně – kluci jsme šikovní, za chvíli všichni na druhé straně břehu a během chvilky je i v klubovně hezky zatopeno. Přichází krátká odpočinková fáze a hledání suchého dřeva v lese na večerní táborák. Na programu jsou buřty a dělání tradičních dřevěných placiček. Po večeři tak každý vytahuje poněkud netradiční vybavení na výpravu – hřebíky a kombinačky. Hřebíky následně vhazujeme do žhavého v ohništi a jakmile jsou rozpáleny, vypalujeme jimi svá jména a obrazce na dřevěné placičky. Ty budou v pondělí zvěčněny v naší klubovně ve Šlapanicích. Po ohni dáváme několik partiček Secret Hitlera, který se v poslední hře pořádně rozjel v dramatický boj o liberální vládu. Plní emocí, ale i výborného herního zážitku uleháme – program byl bohatý a je to znát i na našich víčkách…
Ráno se někteří nemohou dostat ze spacáků. A není divu, V noci klesla teplota na -3° C a celé údolí je pokryté bílou námrazou. Ani to nás neodrazuje od snídaně a důkladného úklidu. Před obědem vyrážíme pěšky do Rapotic a zjišťujeme, jak vlastně vypadá cesta, kterou jsme v pátek šli v noci. Z Rapotic jezdí vlak do Brna každou hodinu, nemusíme pospíchat, nemá nám co ujet. Nakonec přicházíme na nádraží asi dvacet minut před odjezdem vlaku, zahříváme se čokoládou a kávou z automatu. V Brně jsme po druhé, Fuf se odpojuje domů a zbytek pokračuje do Šlapanic. Na klucích je vidět únava, na mně s Petrem koneckonců také. Výprava byla povedená a jsme rádi, že se ji podařilo po roce odkládání konečně zrealizovat. Ketkovák je nádherné místo s trampskou duší a rozhodně jsme tam nebyli naposled 😊

Zapsal Kaša