V pátek 9.10. 2015 jsme se jako vždy sešli na naší schůzce, i když termín nám moc nepřál, protože účast nebyla valná. Na schůzku samotnou dorazilo pět holek, a z toho jen tři jely na plánovanou výpravu. Přesto vše jsme zakončili schůzku a v komorní sestavě Bětka, Klára, Maky a moje maličkost, jsme strávili večer prací na nováčkovské zkoušce a hraním velmi komplikované hry Agricola. V sobotu jsme se probudili do velice chladného rána, slunce teprve vycházelo a my pomaličku páchali ranní hygienu a následnou snídani. V sedm hodin se potkáváme na Kalvodové s Jurou s Draky a Petrem s Vlky a jedním Tygrem. Vyrážíme takto společně na Hlavní nádraží do Brna, kde se naše cesty rozcházejí, a my pokračujeme vlakem do Kr. pole. Ve vlaku se dovídáme o nové byrokracii v našem státě a tak zbytek cesty mrzutě přemýšlím nad dopravním podnikem a dráhami. Když se dostaneme na autobusové nádraží v Králově poli, čeká na naší zastávce zástup důchodců jedoucí na výlet. Tohle mělo za následek cestu s velice podrážděnými staršími, protože nějak nepobrali, že si jich osmdesát v jednom autobuse prostě nesedne. Naštěstí nás relativně brzo opouští a my se dostáváme na naše místo. Vystupujeme před hotelem a voláme paní na pokladně. S úsměvem nám prodává lístky a jsme vpuštěni do areálu jeskyní. U vchodu vidíme lva, který hlídá spící rytíře. Dovídáme se, že celý komplex byl vybudován ve dvacátých letech právě podle lidové pověsti. Kromě spících rytířů v jeskyni nacházíme i pěknou řádku netopýrů. Když si prohlédneme Sv. Václava na koni i permoníky opouštíme jeskyně a jdeme si prohlédnout sochu T.G.M. Bohužel se nám z ní dochovaly jen dvě velké boty. Necháváme boty za sebou a bystříme své smysly ve smyslové zahradě. Procvičujeme jak sluch, hmat, tak i čich. Poznat podle sluchu co se urývá ve velkých bubnových nádobách, se ukazuje nad naše síly, a tak raději zkoušíme hmat, u kterého se nám daří podstatně lépe. Obdivujeme všudypřítomná sochařská díla a krásné trvalky, které v zahradě rostou. Zahrada nás přirozeně vede po kopci nahoru a tak se brzy ocitáme před Burianovou rozhlednou, která se nejmenuje podle slavného herce, nýbrž podle místního velkouzenáře, který ji nechal, v roce 1928 vybudovat. Z rozhledny máme výhled na okolí a tak zahlédneme náš další cíl, tím jsou Letovice. Na vrcholku rozhledny tedy poobědváme, zkoušíme z nejbližších jehličnanů sestřelit šišky kaštany, které jsme našli cestou. Nakonec scházíme z věže a vydáváme se po modré značce do Letovic. Cestou zahajujeme soutěž v rozpoznávání jedlých hub. Holky tedy prohledávaly každý kousek cesty a blízkého okolí, ale nakonec na první „pravák“ padne můj zrak. Každá ale na konci cesty má minimálně jeden hřib. Největší úlovek patřil Kláře, nejhezčí byla zase „babka“ Maky. Konec cesty nás dovede přímo na dětské hřiště a tak necháme naše vnitřní děti skotačit. Skáčeme přes pneumatiky, houpeme se na houpačkách, až udivujeme místní obyvatelstvo. Když opustíme hřiště, seběhneme z kopce přímo na vlakovou zastávku, odtud přímo na Hlavní nádraží a do Šlapanic na Boudu. Samozřejmě se nám zase připomene byrokracie drah, ale s daleko příjemnějším přístupem než prvně. Na Boudě znovu potkáváme Juru a Draky. Zkoušíme ještě dohrát jednu hru Agricoly, ale nestíháme a tak v rychlosti uklízíme a odcházíme domů. Na příští výpravě se určitě sejdeme ve větším počtu, snad nám bude přát štěstí. Džany
Pumy v jeskyni Blanických rytířů
11. 10. 2015
Jiří Hodek
241 přečtení
Pumy
Fotografie
