Sešli jsme v pátek 2. 10. 2015 v 18:00 na Boudě. Bylo nás celkem 10, 8 kluků, Kaša, Petr. V pátek, po příchodu na Boudu, jsme si zahráli kanystr a vybíjenou a potom se přesunuli do Trojky. Nejdřív jsme se navečeřeli, připravili pohodlná místa na spaní a chvilku jsme si zahráli Bang! Po jedné hře Bangu! jsme hlasovili o tom, jaký film si pustíme. Kaša vybral moc pěkné a taky dobře hodnocené filmy, zvítězil Hotel Transylvánie a na následujících 92 minut jsme měli o zábavu postaráno. Film se líbil všem, ticho, které ve Trojce panovalo, mluvilo za vše :-) Po filmu jsme si vyčistili zuby a šli spát, musíme mít na zítřek sílu.
V sobotu ráno jsme vstávali brzy. Vetšina osazenstva krásné, rozšířené Trojky, mluvila a byla akční už od půl sedmé. Změna je ale život a tak jsme i my, vedoucí vstali o hodinu dříve oproti původnímu plánu. Je sobota, tedy den, který se neobejde bez rozcvičky. Tu si bere Maťa a jako sportovec dáva klukům pořádně do těla. V době rozcvičky připravuje Kaša čaj, aby si ho kluci mohli, až přiběhnou, dát. Pijeme čaj, snídáme každý to, co má s sebou. Po snídani si čistíme zuby a chystáme malé baťůžky na výlet. Milovníci geocachingu strhávají svým nadšením ostatní, hlavně díky Honzíkovi Slavíkovi a taky díky Kašově aplikaci volíme takovou trasu našeho výletu, abychom nějakou cashku našli. A kam se to vlastně vydáváme? No přece do Afriky, tedy konkrétně do Egypta. Santon přece neleží v Africe, ale nad Tvarožnou, řeknete si. Názvem Santon pojmenovali Napoleonovi vojáci dva kopce, jeden u nás, na Moravě, tedy náš Santon a druhý v Egyptě, sedm let před tím, než se dostali na Moravu. Nedostali jsme se tedy, alespoň symbolicky, do Egypta? Když stoupáme nahoru, ke kapli Panny Marie Sněžné, objevujeme první cashku, kousek pod vrcholem potom druhou. Máme z našich nálezů radost a mě napadne, že by bylo pěkné, na každé naší výpravě najít aspoň jednu, dvě casky, vždyť tyto dvě, santonské, nejsou našemi prvními! Na vrcholu svačíme, odpočíváme a hrajeme kartáčkovanou. Čas ale běží a musíme dnes ještě stihnout pár věcí. Vracíme se tedy zpět na Boudu a zjišťujeme, že jsme za dnešek ušli necelých 16 kilometrů. To je krásný výkon, navíc skoro nikdo neříkal, že ho bolí nohy :- ) Mám z borců radost!!!
Na Boudě zapalujeme oheň a vaříme bramborový guláš. Není sice už čas oběda, ale celý dnešek běží v trochu jiných, nezaběhnutých kolejích. Jíme guláš a dobíjíme si energii. Po jídle umýváme nádobí a přemýšlíme nad dalším, vlčím, filmem. V Židlochovicích jsme natočili film o loupeživém rytíři Kašovi, teď je v plánu příběh z divokého západu. Režie se ujímá Tesák (Šimon Z.) a rozděluje účastníky na dvě skupiny, na bandity a indiány. Vyrábíme si zbraně, cvičíme a přemýšlíme nad zápletkou, konec je jasný, indiáni zvítězí, zlo bude potrestáno, tak jak to má být. Už se ale smráká a my máme dnes v plánu druhé promítání, tentokrát filmovou klasiku, Poklad na Stříbrném jezeře, přesouváme se do Trojky, kde vítáme Veverky, které se vrátily z Permonia. Holky si chystají místa na spaní a přesouvají se ven, aby si opekly špekáčky. My zatím dáváme dohromady buchty a další zásoby, pohodlně se usazuje a hlas Vladimíra Ráže nás zavádí na divoký západ. Dnešní film má stejný úspěch jako včerejší, navíc je i inspirací pro pana režiséra i ostatní herce. Ještě není tak pozdě, proto se přesouváme ven, za Veverkama, kde na nás ješte něco čeká. Účastníme se totiž veverčí stezky odvahy. Po zdárném absolvování dobrodružné stezky si ješte chvilku posedíme u ohně, nakonec si čistíme zuby a jdeme spát. Zítra nás čeká poslední den naší výpravy.
V neděli se vlko-veverčí osazenstvo Trojky probouzí stejně brzy jako v sobotu, snídají, čistí si zuby a potom se rozdělují na holky a kluky. Naši kluci cvičí pod vedením Tesáka jednotlivé scény připravovaného filmu, který na naší zítřejší schůzce natočíme. Potom uklizíme a nosíme dřevo. Jedenáctá hodina je tu a nastal čas se rozloučit s našimi 8 statečných, s Tesákem, Domčou, Dobíkem, Honzou S., Davčou, Maťou, Áďou a Táďou. Byl to moc pěkná, pohodová výprava. Díky za ni!
Petr
