A teď se přiznejte, kdo na článek kliknul kvůli servisu na potlachu a kdo kvůli roztrženým kalhotám? Pokud kvůli tomu druhému, mám radost, protože clickbait splnil svůj účel.

Spolek Hukvaldský Potlach nás opět poprosil o drobnou pomoc se zajištěním šatny a uváděním návštěvníků divadelního představení. Tentokrát byla pozvána Anna Polívková s představením Tak já letím. Na pomoc přichází Písk a Marťan z Kocourů, Valča, Kuba a Vojta z Lišek. Valča velí, že do šatny půjde Písk. „Koukni na něj, no nedal bys mu dvacku?“ A nemýlila se. Lidé byli štědří a téměř vždy nějakou tu kačku Pískovi a Marťanovi hodili. S potlacháři jsme domluvení, že co se vybere, máme jako příspěvek. A co si budem, každá kačka se nám do skautské kasy hodí.S Vojtou, Valčou a Kubou se pak staráme o návštěvníky, uvádíme je na místa a po začátku představení se pouštíme do úklidu a mytí skleniček. Mytí z větší části necháváme na myčce. Je rychlá, šikovná a zároveň je menší riziko, že nějakou rozbije, čímž bychom rušili představení.

Jo a jak to bylo s roztrženými kalhotami? O přestávce za mnou přišla kamarádka Růža a taktně mi oznámila: „Václave! Máš na p*deli díru a jdou ti vidět trencle, to nevíš, jak se chodí do divadla?“ A měla pravdu, na kalhotách mi zela ďoura. Takže zůstává otázkou, zda štědrost lidí u šatny byla dána osobním šarmem kluků, nebo slitováním nad zjevem jejich vedoucího. Po přestávce ještě vyprázdníme myčku, znovu ji naplníme a mažeme domů.

Díky všem za pomoc!