V pátek 24. dubna 2015 jsme slavili svátek. A nebyli jsme sami, spolu s námi slavilo 40 miliónů skautů a skautek na celém světě. Ti všichni mají již přes 100 let za patrona svatého Jiří kvůli jeho čestnosti, rytířské ctnosti a chuti pomáhat ostatním. Právě pro tyto vlastnosti ho za patrona všech skautů vybral zakladatel skautingu Robert Baden Powel. Pokud jste tedy ten den potkali skauta v kroji, tak teď už víte, proč tomu tak bylo. Protože na tento datum vyšlo datum dubnové oddílové schůzky, akce, kde se jednou měsíčně sejdou všichni členové našeho nemalého oddílu, rozhodli jsme se tento den oslavit “ve velkém stylu”. Několik týdnů dopředu jsme vyzvali naše členstvo, ať v tento den vyrazí do škol a ulic v krojích a na odpolední schůzku přinesou své selfie fotky. Komu se asi podaří pořídit nejzajímavější záběry ? Že nevíte co je to selfie ? Jde o fotografii sebe sama bežně pořízenou mobilním telefonem nebo fotoaparátem, který držíte před sebou nebo nad sebou tak, abyste byli dobře vidět. Na fotce bývá fotograf sám nebo s ním může být tolik lidí, kolik se jich zrovna vejde do záběru. Obrovský fenomén ve světě i u nás. Sami jsme byli zvědaví, jak to dopadne. Bylo toho ale víc, co jsme měli připraveno… Schůzka měla začít v 16 hodin, ale už od tří se naše základna začala pomalu plnit lidmi, pár minut před čtvrtou najednou davy a ve čtyři nás bylo už přes osmdesát. V Boudě panuje čilý ruch, je zde několik počítačů, do kterých se z mobilů rozličných tvarů a stáří sypou fotky, pořízené našimi členy během dne. Tradičně se řadíme na hřiště k nástupu, kde zazní pár slov na úvod o významu tohoto dne a pak se ujímám slova a vysvětluji všem pravidla městské bojové hry Pašeráci a policajti. Osmdesátihlavý dav trochu šumí, je zde plno mrňousků, kteří se podobné taškařice budou účastnit prvně, takže se hodně opakuji, spíše křičím, než mluvím a než vyrazíme z Boudy na náměstí ke kašně, kde bude start, mám pořádný chrapot. Ještě že Jura rozdělil všechny do týmů, a mohl jsme chvilku mlčet. Po pár minutovém přesunu na náměstí zjišťuji, že mám svůj hlas zpět a mohu tak zavelet k začátku hry. Hra má poměrně jednoduchá pravidla: na místech vzdálených z náměstí několik set metrů jsou umístěné středověké rytiny sv.Jiří představované papírovými kartičkami s vyobrazením tohoto drakobijce a pašerácké skupiny složené z malých i velkých členů oddílu jich musí propašovat ke kašně během hodiny co nejvíce. Nesmí se ale nechat chytit několika policajty, kterým to rychle běhá a kteří chrání vstupy na náměstí z různých směrů. Hra je zajímavější o to, že jsou tu s námi naši Svišti, družina složená z předškoláků a v pravidlech je, že žádný Svišť nesmí pašovat sám, ale pouze ve dvojici s někým starším. K vidění jsou běžecké souboje, kdy starší nosí mladší na zádech, dokonce jsem viděl dva starší předávat si mladšího kamaráda v běhu! A nespadl jim. Čas ovšem běží a v nejlepším se má přestat, proto po 60 minutách pískám konec hry. Po cestě zpět na naši základnu počítám výsledky, druhému týmu na první chyběly snad jen tři body… Všechny týmy jsou odměněny sladkou odměnou. Slovo si přebírá Tomáš a Kiki a představují oddílu první číslo úžasného oddílového časopisu Junák j(sem), junák tam. Tom je ostřílený borec a svou řeč si vychutnává, Kiki je z davu před sebou trošku nesvá, ale jednou je šefredaktorka, tak si holt na úspěch musí zvyknout taky. A o úspěch jde určitě. Všichni listují prvními, ještě teplými výtisky, které redakční rada tiskla na Boudě ještě hodinu před schůzkou. Časopis je poučný, vtipný, tlustý, ale vejde se do každého batohu…Po půlhodině listování a pročítání svoláváme všechny do Boudy, kde u vstupu dostanou kus slavnostního frgálu a žvýkajíc si usedají před plátno, kde Jura uvádí fotopásmo z pořízených selfíček. Každý dostane slovo a ostatním řekne odkud fotka je a co na ni můžeme vidět. Jako už tradičně zjišťujeme, že je nám i naše největší klubovna malá a musíme hodně větrat. Přestože jindy by schůzka už v tuto chvíli končila, dnes ne. Je to přece náš svátek, takže za zvuků kytary zapalujeme oheň, zpíváme a opékáme špekáčky. Někdo sedí u ohně a zpívá, jiní řádí na hřišti, někteří jen tak pobíhají po základně. Jak se šeří, lidí ubývá, pro mladší členy oddílu si přichází rodiče. Starší členové ale zůstávají. Čeká je totiž sobotní pouť na Ivančenu. Ivančena (925 m n. m.) je kamenná mohyla v Beskydech pod vrcholem Lysé hory. Byla postavena na památku pěti skautů, kteří byli popraveni za účast v protinacistickém odboji. Mohyla je v současnosti symbolem vlastenectví, statečnosti a přátelství, takže hodnot, které vyznávají i skauti. Zabírá asi 40 metrů čtverečních a 195 metrů krychlových. Sahá do výšky 4 metrů. Do roku 1989 byla mohyla i symbolem odboje proti nesvobodě. Nejsme sami, kdo se tam chystá, tradiční poutě se účastní i stovky skautů z celé republiky. Ne všichni ale musí stávat v sobotu po čtvrté ráno na vlak. Ale to už je jiný příběh…   Bengi - Michal Benkovič