Sršní Ketkovák 2024 | Junák Šlapanice

Sršní Ketkovák 2024

Sršní Ketkovák 2024

 

DEN 1

Vyrazili jsme v pátek 21.6. v 16:00 hodin z trolejbusové zastávky Kalvodova trolejbusem číslo 31. Ten nás dovezl na Hlavní nádraží, kde jsme nasedli na šalinu číslo 8, která nás dovezla až na konečnou k bohunické nemocnici. Odtud jsme se svezli autobusem číslo 406 a 423 až do Senorad a poté jsme sešli do údolí řeky Oslavy. Neproběhlo to však bez problémů, jelikož celkem 5 z tehdy ještě 9 členů výpravy bylo pobodáno jakýmsi záhadným hmyzem, který byl později určen jako „jakási vosa“. Po dostavení se na chatu a rozjetí elektřiny bylo však nutné dojít pro vodu. Z toho byly jisté obavy, neboť se smrákalo a bylo jisté, že dojde k dešti. Hned po příchodu k pumpě několik z nás konstatovalo, že díky špinavě žluté až oranžové barvě nebe to zde „vypadá jak v Mexiku“. Slejvák zastihl všechny kromě vedoucích, kteří mezitím, co ostatní zajišťovali pitnou vodu, zajišťovali, aby ostatní netrpěli hlady (uvařili polévku). Poté co se bouře ustálila, se pár odvážlivců vydalo otestovat rozbouřené vody Oslavy. Pak nastal čas večeře. Všichni v klidu usedli k polévce, začali ji jíst za přikusování rohlíku. A pak tady byl Filíš, který se jal rohlík do polévky, místo aby jej k ní přikusoval, nalámat tak, že tu polévku do sebe nasákl. A neudělal to jednou, ani dvakrát, nýbrž rovnou třikrát. Po večeři se někteří odebrali nahoru, jiní zůstali dole až do pozdních hodin. I ti však nakonec ulehli do svých spacáků a šli na kutě.

 

DEN 2

Vstávalo se postupně s tím, že já, Kapr, Adam a Jirka byli první vzhůru. Sešel jsem dolů dříve se záměrem zastihnout Bráchu, než překoná brod. To se mi však nepodařilo, jelikož Brácha už seděl před chatou zjevně již nějakou tu chvilku. Za chvíli se dostavili i Jirka, Adam a Kapr a společně jsme se nasnídali a rozhodli jít do vody. Tam se později podívali i další členové výpravy. Pak jsme se nachystali, vyzbrojili chleby, salámy a mazacími sýry a vydali se na výlet po okolí. Naše kroky nejprve vedly po modré turistické značce, na které jsme narazili na 7 brodů (z nichž všechny projdeme suchou nohou, možná i protože se vždy opodál nacházel most) a udělali jsme i jednu pauzu na svačinu.

Po opuštění modré značky jsme se vydali po naznačené trase k obci jménem Kuroslepy, kde nás čekalo (minimálně pro mě) příjemné překvapení v podobě 2 stíhaček Grippen (které byly přesunuty z jejich domovské základny v Čáslavi do Náměšti kvůli údržbě řídící věže). Odtud jsme se vydali po okružní cyklotrase (která se později spojuje s červenou trasou) až k Senoradskému mlýnu. Pak zbýval již jen kousek do restaurace Senobike, kde jsme se najedli, napili a podívali na fotbal (který nedopadl tak, jak by si jej většina z nás představovala). Najezení jsme se vrátili na chatu, kde se tentokrát všichni vydali koupat do Oslavy. Tam se rozjel ambiciózní projekt na postavení přehrady tak, aby uprostřed vznikl co nejsilnější proud. To se však neobešlo bez nehod, jako jsou přiskříplé prsty či boty, kterým se přestalo líbit na noze majitele a rozhodly se nechat unést proudem (ještě jednou díky za záchranu, Jirko).

Na večeři nás čekaly buřtíky, které provázela konverzace o všem možném. Spát se šlo o něco dříve než předchozí den, jelikož další den bylo potřeba sbalit se a uklidit chatu, aby byla čistá pro další návštěvníky.

 

DEN 3

I přesto, že se předchozí večer šlo spát relativně brzo, někteří se rozhodli ve svých spacácích zůstat až do 12 hodin. Ti, co vstali dříve se mezitím nasnídali a někteří ještě jednou naposledy za účelem koupání (později se ještě bude brodit) vstoupili do vod Oslavy. Mezitím vstali i ostatní, taktéž se nasytili a postupně jsme se všichni pustili do úklidových prací. Okolo 13. hodiny jsme již opouštěli chatu, která nám dvě noci poskytla přístřeší. Dorazili jsme do Senorad s očekáváním, že na zpáteční cestě se toho již moc nestane. To jsme se ale zmýlili. Do autobusu, který nás z Oslavan vezl do Tetčic, vstoupili dva velice zajímaví pánové, kteří se prohlašovali za trempy. Byli, minimálně z našeho pohledu, postarší a velice vtipní. Začali na nás mluvit, přičemž  jsem měl to štěstí být hlavní tlumočník naší skupiny. Zkrátka to byli „mladí chytří kluci“ (jak o sobě nejednou referovali), kteří každou chvíli zandali nějakou skvělou hlášku týkající se většinou řidičova zacházení s autobusem či dámy s kočárkem snažící se přistoupit. Při této příležitosti se jeden z nich zvedl, a toho využil jeden mladík, pařící nějaký „banger“ na svém mobilu, kterému jejich puch zjevně vadil a jal se jednoho z nich (a jeho okolí) nasprejovat voňavkou. Tremp si jeho počínání buďto nevšiml, nebo jej prostě ignoroval. I tak mezi nimi však vypukla hádka o jeho hraní na mobilu, která skončila tím, že mladík vystoupil a k náramnému pobavení trempů si málem v autobuse nechal svůj batoh. Trempové pak pokračovali s tím, že by „ty mobily zakázali“. S trempy jsme se svezli ještě jedním autobusem, jež byl náhrada za vlak z Tetčic do Střelic. A i přes žádosti, které zjevně svého adresáta nenašly, řidič „aklimatizáci“ nezapnul (další hláška našich legendárních trempů). Na vlak nás již bohužel nenásledovali a jízda zpět do Brna proběhla v klidu. V Brně většina členů výpravy zamířila na 31ku a pak na Boudu, kde proběhl finální rozchod.

Lukin

Fotografie

Vyhledávání článků
Vybrané šítky