Dnes to mělo být o tom, jaká byla naše závěrečná oddílovka, co jsme dělali a kdo vyhrál bodování. Ale mám spíše chuť se rozepsat o tom, jak je rýma strašná nemoc, jak ovlivňuje naše životy, pracovní nasazení a jak zabíjí kreativitu. Ale nedá se nic dělat, rozkaz zněl jasně - report o závěrečné oddílovce.
Naše závěrečná schůzka se nese v lehce komornějším duchu. Setkává se nás 15 + Uzel, Lenka, Já a moje rýma, která mě provází každým krokem od minulého čtvrtka. Startujeme tradičně nástupem, vyvěšením vlajky a pokřikem. Kocouřího vlajkověšeče vždy vybíráme na základě správně zodpovězené otázky nebo nejbližšího tipu. Tentokrát vlajku věšel Korela s nejbližším tipem ohledně délky řeky vltavy. Seknul se o zanedbatelných 144km. Nutno dodat, že kdyby se řeka neflákala všude možně, ale tekla hezky rovně, tak by Korelův tip byl velice přesný.
Po nástupu dáváme Hutututu což je moje oblíbená hra a docela mě překvapuje, že jsem se s ní nesetkal ve freediverské komunitě. Přitom by to byl skvělý trénink.
Následuje vyhlášení účasti a bodování. Za Kocoury bodování zvítězil Marťan a u Lišek to byli premianti Zuzka a Filda. Zuzka se mimo jiné od září chystá na vedení nové družinky.
Vydáváme se na pole, kde je v plánu koulová bitva. Rozdělujeme týmy a jde se na věc. Nakonec drtivě vítězí červený tým s konečným skóre 2:2. Ptáte se jak je to možné? Stejně jako v matematice existují situace, kdy můžeme třeba dělit nulou, tak ve hrách existují situace, kdy i mezi soupeři majícími stejný výsledek, může být jednoznačný vítěz. V těchto případech rozhoduje hlavně ješitnost rozhodčího a pisatele. Takže tímto bych opět rád pogratuloval červeným k vítězství.
Na závěr přijiždí Martin s Lenčinou sestrou a přivážejí nanuky. A takový nanuk, když je dobrý, tak vůbec není špatný. Obzvláště, když si ho dáš po běhací hře na sluníčku.
Díky všem za účast, těším se na tábor a od září na další, pravidelné schůzky.
Zdar jak brno
Klepeto
