Nazrál čas abychom opustili rodný přístav a vydali se do světa, tentokrát rovnou na celý víkend. Sešli jsme se v pátek ve čtyři hodiny na konečné trolejbusu ve Šlapanicích - Sára, Kristýnka, Ema, Míša, Lukyn, Nikola, Ráďa, Mikulášek a taky Klárka, Davídek a naše Pepina - kde jsme naložili zavazadla do auta, zamávali maminkám a tatínkům, naskákali do trolejbusu a vydali se směr Křtiny. Cesta byla příjemná, přestupy jsme zvládli bez problému a za hodinu a čtvrt už jsme vystupovali na křtinském náměstí na kterém se, kromě krásného kostela, nachází i klubovna místních skautů, kde jsme měli domluveno ubytování. A byla to klubovna útulná, nic nám zde nechybělo, velice příjemný bonus bylo dětské hřiště hned vedle zadního vchodu, kde mohli svišti řádit doslova od rána do večera. Nejoblíbenější atrakcí byla bezesporu houpačka, která lítala hodně vysoko a navíc se tam vlezlo veškeré osazenstvo. Odpoledne rychle uteklo, takže jsme stihli už jen večeři, nachystat spaní, přečíst pohádku a spát. Přes veškerou mou snahu udržet pusu nejmladšího účastníka co nejdéle zavřenou se budíček konal mezi půl šestou a šestou hodinou. Nebylo kam spěchat, protože jeskyně Výpustek měla otevřeno až od devíti hodin. Tak jsme v klidu vstali a nasnídali se, sbalili si věci a kolem osmé hodiny jsme vyrazili. Počasí bylo příjemné, sluníčko svítilo a bylo vlahé ráno. Dva kilometry uběhly jako voda, a nás čekala dobrodružná výprava do podzemí. Všechny hned u vchodu zaujala lebka medvěda a dalo nám chvíli práce přesvědčit osazenstvo, že v jeskyni už dávno žádný medvěd nežije a že se není čeho bát. Pak už nás vítal pan průvodce, který hovořil velmi rychle, takže některé informace jsme si museli trošku domýšlet, nicméně byl to sympaťák, protože ho nezaskočila ani Ema, která po zhruba 40ti minutové prohlídce vojenského bunkru musela nutně na malou - celou výpravu sestávající z naší party, dvou Slováků a pána s foťákem prohnal svižným tempem zpět bunkrem, a po vykonání potřeby u vchodu zase nazpátky do jeskyně. Takže v ceně jedné vstupenky jsme si bunkr prošli celkem třikrát (nebo spíš proběhli). Následovala prohlídka jeskyně nebo spíš toho, co z ní zbylo a nakonec na nás vykoukl i ten medvěd a lev, naštěstí jen jako sochy. Ve chvíli, kdy už to začala být celkem nuda, byl konec a my se zase ocitli v teple na sluníčku. Dali jsme si svačinu a nějakou tu mňamku z místního občerstvení. Pak jsme lesem, okolo Drátenické jeskyně, vyrazili zpět. Po cestě jsme hráli bombu a trochu nás už boleli nohy, ovšem únava opadla hned jak jsme dorazili do klubovny a poslední síly před obědem jsme opět uplatnili na houpačce na hřišti. K obědu bylo rizoto, v poledním klidu si někteří zdřímly, aby měli dost sil na odpolední, už jen krátký, výlet do okolí. V lese se hrála stopovačka a na závěr jsme skončili na dětském hřišti u školy. Zde se kromě houpačky ujal taky príma kolotoč, kde ovšem někteří přecenili své možnosti a k večeři dorazila družina svišťů napůl zelená. Naštěstí to dopadlo dobře, ulevit si potřeboval jen jeden účastník a zbytek byl fit, než byla večeře na stole. Po večeři a hygieně už naskákali všichni do spacáků a trvalo jen malou chvilku, než spokojeně usnuli. Ráno jsme vstávali opět velmi časně. Po snídani se konal úklid a že to byla akce veselá!! Nejdříve shánění obalů na spacáky, poté motání karimatek, třídění hromad oblečení a dalších nezbytností, spousta věcí se nemohla najít a k některým se zase nikdo nehlásil. Nicméně vidina houpačky na hřišti byla nejspíš lákavá, takže vše proběhlo vcelku rychle. Nakonec jsme stihli ještě vyrazit do okolí na procházku a hlavně hledat "kešky". To bavilo snad úplně všechny, a byli jsme úspěšní - našli jsme celkem tři. K obědu jsme si dali nudle s mákem a pak už jen douklízet, předat klubovnu a stihnout autobus. V autobuse to bylo docela peklo, spousta lidí a vedro na padnutí, ale někteří usnuli, tak to nakonec proběhlo bez problému. O půl čtvrté jsme dorazili do Šlapanic a dál už to znáte. Myslím, že se výprava podařila, už teď se těším na další..... Wamba