Sešli jsme se letos na vítání jara po obědě na Riegrově zastávce. V sestavě všichni 3 Matýskové, Míša a Ríša. Holky nás letos nechaly na holičkách, ale zábavu jsme si našli i bez děvčat. Autobus nás odvezl do Mariánského údolí. Dál jsme museli jít pěšky. Sluníčko svítilo, tak se nám šlo celkem dobře, ani nám nevadila ta spousta lidí kolem.             Než jsme došli k nejvzdálenějšímu místu našeho dnešního výlet, museli jsme si trochu ulehčit batoh od svačinky. Na Horákovský hrad, kde jsme si upekli letošní první špekáčky, vede klikatá a hrbolatá cesta, ale vidina cíle, nás hnala kupředu... Po drobném odpočinku jsme si posbírali trochu dřeva na ohýnek. Museli jsme si pohrát na zombíky, policisty i zhoupnout se na kládě a Ríša byl tak šikovný, že z té klády spadl rovnou na nos. A taky jsme museli prozkoumat okolí.             Zapálili jsme si ohýnek, kde jsme si opekli buřtíky a další dobroty, které jsme s chutí všechny snědli. Předali jsme ohýnek našim kamarádům z oddílu a vrhli jsme se z kopce dolů na cestu domů. Pod kopcem se pomalu začalo stmívat, tak jsme byli rádi, že máme s sebou baterky. To nás velmi bavilo, svítit a koukat, kde se co ve světle baterky ukáže a co se nám zase schová ve tmě. Taky jsme museli trochu lumpačit, to vyneslo jednomu z Matýsků spoustu breku a trochu krve tekoucí z vlasové části hlavy. A pro ty z vás, kteří chcete vědět, co se stalo, vám to prozradím. Matýsek se schovával a hromadou dřeva přikrytou plachtou. Plachta byla zatížená dlažební kostkou. No a jak Matýsek přišlápl plachtu a opřel se do nestabilního dřeva, kostka spadla přímo na hlavičku schovávajícího se Matýska. Nebylo to nic moc vážného, ale raději jsme Matýska předali mamince.             Cestou a autobus jsme potkali spoustu ropuch na cestě, tak jsme se aspoň podívali, jak takové žabky vypadají, jen nám neřekli vůbec nic, ani kvák. Na konečné autobusu jsme předali Matýska mamince. Protože večer se nám šlo líp a byli jsme rychlejší, odjeli jsme z Mariánského údolí o hodinu dřív, než jsme původně chtěli jet. Ale to nám vůbec nevadilo, protože ještě před rozchodem jsme si zařádili na hřišti, aby se nám večer lépe usínalo.             Už se moc těšíme na další výpravu.     Zapsala Nakana