Je čas vyrazit do lesa..... tak jsme se sešli  v sobotu 23. dubna ráno na Boudě v očekávání dobrodružství. A to Miku, Míša, Barča, Elenka, Agátka, Adámek, Davča, Kája, Fí a já. Vyrazili jsme trolejbusem na, nám už velmi dobře známou, cestu s adrenalinovým přestupem ve Slatině směr Klajdovka. Sotva jsme opustili ulice města a les se před námi otevřel, snažili jsme se upoutat sviští pozornost přírodními krásami, kterými v tuto jarní dobu les překypuje, ovšem byl to úkol téměř nadlidský, neboť je zajímalo pouze jestli už tam budem, kdy už zastavíme a jestli je hodláme i nadále mučit hlady. Po prvním kilometru (z celkem asi šesti) jsme tedy zastavili a posvačili, někteří tak vydatně, že už jim nezbylo vůbec nic. Když jsme znova vyrazili na cestu, měli jsme celých 20 minut klid, než se celá situace opakovala nanovo. Tak nějak jsme si zvykli a přes to všechno jsme si užívali krásnou procházku. Cesta vedla celou cestu z kopce, takže celkem rychle ubíhala. Zastavili jsme se u rybníčku, Liduščina pomníku a nakonec u studánky Leoše Janáčka, kde jsme nějakou dobu pobyli, posvačili, důkladně ochutnali kvalitu zdejšího pramene, zmáchali se, odlovili kešku a nakonec ještě posvačili. Pak jsme pokračovali do Bílovic, kde nám před nosem ujel autobus. Hodinku čekání jsme si zkrátili hraním, nejen na medvěda, v místním parku. Kolem šesté hodiny jsme byli ve Šlapanicích, kde se s námi rozloučila Agátka. My ostatní jsme se odebrali na Boudu, kde jsme společnými silami uvařili guláš (hlad už byl nesmírný, obzvlášť u těch, co si snědli vše již na první zastávce). Po vydatném řádění v podkroví našich kluboven všichni znaveně padli do spacáků a usnuli. Ráno nás vzbudila zima, někdo po cestě na kadiboudu zapomněl zavřít dveře klubovny a jarní rána jsou zatím chladná. Ale po zatopení už bylo v klubovně příjemně, dali jsme si buchtičky a čaj a následovalo pokračování v řádění v podkroví, které, jak jsme později zjistili, bylo ale úplně to nejlepší na celé výpravě! Takže příště jedem zas!