Je 9 hodin ráno, sobota 1.10.2016 a na Boudě se to hemží nedočkavýma Svištíkama, kteří neposedně čekají, až s Fí zavelíme odchod na trolejbus. Až tak moc neposedně, že se připojili ke hře Kudlankám a Sršňům, kteří po přespání na Boudě razili na svoji výpravu. Po doplňujících informacích rodičům, kdy mají přijít odpoledne na oheň, chystáme lístky na trolejbus. Blíží se půl desátá a my svoláváme prcky. Počítáme kolik že jich teda máme, řadíme je do dvojic a deset Svišťů - Matěj, Míša, Tomík, Tom, Vojta, Jirka, Verča, Terezka, Evička a Esťa- odchází za dobrodružstvím. Na trolejbus přicházíme přesně na čas. Nastupujeme (teda dovoluji si podotknout, že spíše vlna živé vody vplula :-) ) do trolejbusu a jedeme do Slatiny ke kostelu, kde přebíháme přes přechod na 78, která na nás už čekala. O dvě zastávky dál nadobro opouštíme MHD a po polňačce se suneme ke skále. Asi po dvou krocích hlásí první prcek, tuším, že to byl Vojta, že má úúúplně šílenej hlad a že se chystá zemřít hladem... :-) Ale protože ostatní čiperky běhaly, skákaly a výskaly, Vojta na svůj skon brzy zapomněl a bylo po umírání. Asi v půlce cesty ke skále se začalo ozývat více hlásků, jakože pití, bonbonek, jídlo... ták teda jó, dětičky sedají uprostřed polňačky na trávu a tahají svačinky. Matěj jako jediný si sedl do vrstvy prachu a vypadal jako jedna velká prašivka. Po doplnění tekutin a sezobnutí malé svačinky pokračujeme dál. Těsně před Stránskou skálou se nám otevírá krásný výhled na Brno. Chvilku koukáme a pokračujeme dál. Zjišťujeme, že je kousek od nás jedna keš. Ti, co nevěděli oč jde, vysvětlujeme co taková keš znamená a  jdeme hledat poklad. Někteří využili chvilky k malému odpočinku. Sluníčko nás krásně hřeje, vůbec to nevypadá, že je 1. října, ale spíše na polovinu prázdnin. Nacházíme bunkr. Svišti jsou jak u vytržení, někteří jdou dovnitř, zjišťují, že když piští, že to má grády.. asi o nás vědělo celé blízké okolí. Někteří lezou na bunkr a koukají dovnitř z vrchu. Ale to hlavní mají před sebou. Jeskyni. Moc se na ni těší. Svoláváme Sviště z bunkru a odcházíme k ní. Čím blíž, tím větší zima. Na dětech je vidět, jaký mají z jeskyně respekt. Jdeme jen pár metrů dovnitř a koukáme po stěnách. Když vylezeme ven, všichni se těší  na špekáčky. Volíme jinou cestu než po které jsme přišli. Člověk by si řekl, že děti začnou být unavené, ale opak je pravdou. Kluci vyhlašují hru "bitva petflašek" a nemůžou se jí nabažit. Matěj trochu protestuje, bolí ho nohy, ale statečně šlape dál... Po cestě na autobus nacházíme ještě jeden poklad a pomalu se blížíme k autobusu. Matěj trošku stávkuje, ale ujímá se ho šikovná Evička a spolu byly u autobusu jako první. Čekáme asi zhruba 5 minut a nastupujeme. O dvě zastávky dál opět přebíháme přechod na trolejbus, který nás veze do Šlapanic. Matěj si sundává boty a jde bos. O chvilku později přicházíme k Boudě, chystáme oheň, špekáčky, ty nejmenší se rozvalují na dece a ti, co by ještě nejraději běhaly, si jdou házet s míčem. Přichází první rodiče, začínáme opékat špekáčky. Svišti povídají svým rodičům jeden přes druhého zážitky a u toho dlabeme. Po jídle se většina dětí zvedá a jde si hrát na písek, zatímco já a Fí  si povídáme s rodiči.  Okolo čtvrté hodiny zamykáme a odcházíme. Byl to úžasný sluníčkový den a pohodové odpoledne. Mony