Startujeme v 9 u myslivny. Dělíme se na týmy a vyrážíme. Lišky objevily veliké ložisko brajglu v Rychalticích a nechaly si přistavit vlečku. Ostatní družinky fasují pytle a brouzdají všude možně podél řeky a okolo myslivny. Když už jsme u toho brouzdání. Přes pár šutrů se Klepetovi daří přeskákat na druhý břeh řeky, kde uklízí kocouří kluci. Cesta zpět již zdaleka tak úspěšná není. Viklavý šutr zlomyslně maří jeho snahu se dostat suchou nohou zpět a posílá ho obounož do vod Ondřejnice. Marťan s Pískem na to jdou hlavou, a když se jim nedaří navršit dost kamenů, aby se přes ně dalo přeskákat na druhou stranu, volí cestu menšího odporu a jdou bezpečně přes most. Různých plastů a papírků je kolem řeky víc než dost. Povodně udělaly své a lecos nám tu přinesly. Lišky podrobně zkoumají bordel, co nakládají do vlečky. A objevují pravěký artefakt – štos letáků z roku 2019. Zprvu si myslely, že jde o fantasy literaturu, protože ceny vypadaly jako z pohádky: máslo za 45 Kč, chleba za 20 Kč a důchodci se před Penny ještě nepřetahovali o plata vajec. Kocouři nacházejí starou, škaredou, zapáchající peřinu, kterou snad i bobři obcházeli obloukem. A kdo jiný by se toho ujal než Klepeto, náš skautský šerpa, známý svou slabostí pro věci, co smrdí jak kompromis mezi plísní a chcíplou kachnou.
Po 11.h se slízáme na koupališti, kde tlačíme jeden párek v rohlíku za druhým. Paní místostarostka na nás rozhodně nešetří a nálož kečupu i hořčice je opravdu řádná. Kečup a hořčice nám pak kype všude. Míšovi na gumáky a Klepetovi na tenisky a kalhoty. Hořčice se na červených kalhotech krásně vyjíma, stejně jako kečup na žlutých gumácích. Postupně dojídáme, dopíjíme limče a čistíme oblečení od kečupu. Ke konci nás ještě navštíví Lenka. Akorát Uzel se nám někam zatoulal, bobišek. Postupně to rozpouštíme a mažeme domů se převlíct.
Odpoledne máme scuka u školy, kde pomáháme s potlachem. Rozdělujeme se na stanoviště. Někdo posílá auta na parking, někdo rozdělává oheň, někdo ohřívá guláš a zelňačku, a někdo jen tak kouká a chytá lelky. Filda s Pavlem rozdělávají takový ohýnek, že by i mistr Jan Hus uznale pokýval hlavou. Ona ta vůně ohně a poctivé uzeniny v podobě špekáčků dělá zázraky a postavila by na nohy snad i mrtvého. Jinač si nedokážu vysvětlit to, že po chvíli přichází paní, která se představuje jako Božena Němcová a objednává si párek. Ceníme si toho, a hlavně koukáme, že ani taková legenda nepohrdne obyčejným skautským buřtem. Přijíždí nás navštívit i Jurmča (souhrnné pojmenování pro Juru, Renču a Marťu). Jura mi večer chválí zápisy. Prý jsou fajn. Pokud si zrovna nedělám srandu z br*a. Já myslím, že by byla škoda to vynechávat. Brno si o to prostě říká, a z čeho jiného si taky dělat srandu, že? Každopádně jsem rád, že zavítali taky na chvíli k nám, do civilizace.
Všechno jde jak na drátkách. Daří se nám vyřešit neřešitelný problém s ohříváním guláše, kluci vyprodávají všechny buřty a šatnáři se taky činí. Metál a ocenění "Hrdina práce" získává Tuleňa, která je svou efektivitou a rychlostí při sbírání skla v sále schopna nahradit všechny ostatní. Uzel taky dělá co může a hledí, aby se Jurča dobře bavili.
Po 18.h střídáme směny a přidává se k nám Bať s Maruškou a Kolerií. Dělají si základnu v šatně a krájí dort, co přinesly Marušce k narozeninám, které měla v pondělí. Že je to pozdě? Nemysím si! Na dort není nikdy pozdě a pokud by mi holky chtěly opožděně něco upéct k mým zářijovým narozkám, vůbec bych se na ně nezlobil. Potom co sníme dort, vytahuju nouťas, abychom posdíleli myšlenky a zplodili zápis z dnešního dne. Kolerie strašně perlí, asi to ráno přehnala s vtipnou kaší a ještě to zalila redbullem. Maruška je na svůj vkus taky podezřele ukecaná. Probíráme třeba Baťiny vlasy, které hrají všemi barvami. Neptejte se mě jakými. Já to stejně moc nepoznám. Když už jsme u vlasů. Zuzka s Jančou pořád naráží na můj věk a mou pleš. S věkem nic nenadělám, ale holá hlava je nesmírně praktická, nenáročná na údržbu a mám potřebu ji hájit. U žen vlasy chápu a jsou fajn, ale u můžů mi přijde ochlupení hlavy naprosto zbytečné. Okolo 22.h pak končí kapely a všichni se soustředí do předsálí, kde se koná závěrečný jam nebo nějaká marmeláda či co a my se postupně rozprcháváme domů.
Díky všem za fajn den
Kolerie a Klepeto
