Proč Velikonoční, když do svátků zbývá skoro měsíc? Jak jinak nazvat výpravu, ze které si všichni účastníci přivezou krásné pomlázky! Fakt je, že kolemjdoucí občas s úsměvem kroutili hlavami a koukali do mobilu, jestli si nespletli datum. Nám to ale vůbec nevadilo... Sraz byl smluven na 18:00 v sobotu 7.3. na Boudě. Že účast nebude nijak slavná, to jsme věděli už od páteční schůzky. Lyžák, rodinné oslavy... V průběhu soboty přišly další omluvné SMS, takže ve finále se nás sešlo jen 9 a to prosím počítám i nejmladšího Draka, sotva pětiměsíčního Martina. Prvním bodem programu byla příprava večeře, což je bod do zkoušky s názvem „Duhový Drak“. Toho se ujali bratři Kostra s Krysaříkem hned poté, co jsme roztopili kamna. Zubnička zase připravil desert a ostatní jim pomáhali. Přitom se venku setmělo tak Kuba zaskočil za Petardou domů, jestli přece jen nepřijde ukázat družince souhvězdí, jak slíbil na schůzce včera. Vrátil se s nepořízenou, zato večeře už byla už skoro hotová. U jídla bylo velmi veselo a autoři obdrželi pochvalu. Následovala hra „Na nejbystřejšího“ (vyhrál Tobík) a taky oblíbený Hágen. Tam se zase Zubnička předvedl, stejně jako při hře předchozí. Tušili jste třeba, že Irská Whisky je typický nealkoholický nápoj :-)? Hygiena a do šup do spacáků. Před spaním zpíváme pár písniček na přání a Kuba hraje se mnou na kytaru. Během chviličky všichni usínají. Ráno vstáváme luxusně až kolem osmé. Všichni jsou dobře naladěni, budí nás sluneční paprsky a chystá se krásný jarní den. Teda všichni dobře naladěni nejsou, Krysaříkovi je blbě od žaludku. Asi po tom večerním kuchařském výkonu. Za chvíli jej odváží tatínek, my ostatní snídáme, doplňujeme do kanystrů vodu, nosíme dříví ke kamnům, a když je to všechno hotovo, jde se na fotbálek. V 10:00 se potkáváme u trolejbusu s Renčou a s Martinem. Jedeme trolejbusem do Brna, vlakem do Kuřimi a miniminiautobusem do Újezda u Černé Hory. Hned na zastávce nás zaujme spousta kvetoucích kytek, obležených spoustou včel. Tak to už je tady jaro definitivně... Scházíme lesní cestou do údolí, do místa zvaného Ve Žlebě. Kluci jsou v dobré náladě a místo mostků skáčou přes říčku Lubě jako o život. Všem to docela jde, jen nešťastník Zubnička má brzy jaro i v botách, jak neodhadl šířku říčky. Opodál je louka a na ní velký balík sena. Hrajeme hru na důvěru a také se fotíme, coby dokonalé sousoší. Na soutoku je tábořiště, ideální místo pro svačinooběd. A protože sluníčko pere jako v létě, svačíme jen v tričkách s krátkým rukávem a je nám moc dobře. Cestou dál objevujeme krásný skalní útvar, zvaný Krkatá bába. Kluci se fotí a pořádají šiškové bitvy, my s Renčou studujeme místní informační ceduli, kde se píše, že tudy měla vést pověstná Hitlerova dálnice. A považte, měla se zde dělit na dva pruhy a skály obcházet ze dvou stran, aby byl zachován krajinný ráz. Že by Hitlerovi projektanti měli v hlavě víc, než mnozí dnešní „takydevelopeři“, kteří klidně pro peníze zničí cokoliv? Cestou dál údolím hrajeme Bombu a člověk až žasne, jak skvěle se kluci dokážou schovat i v místech, kde to takřka není možné. Před vesničkou Lubě nacházíme ořezané větve ze smutečních vrb a všechny napadá stejná myšlenka: upleteme si pomlázky! Bereme luxusní pruty a neseme si je až na kopec, kde nás vítá Žernovnická rozhledna. Nejprve omrkneme rozhled. Je pěkný, ačkoliv rozhledna není nijak moc vysoká. Je odtud vidět Babí lom, Kozárov, Malý chlum a taky Čebínka. Hned potom se vrháme na pruty. Kuba plete skoro dvoumetrovou pomlázku, a protože zde fučí jako na Sibiři, sune se s Renčou a Martinem směr hospůdka. S ostatními pleteme dál. Kostra s Filíšem si pletou taktéž super dlouhé pomlázky, Zubnička je poněkud úspornější, stejně jako já a Tobík místo nástroje na mámu a sestru vyrábí vrhač míčků. To proto, že cestou jeden míček našel a přece ho nebude nosit v ruce! Všichni se pak setkáváme v příjemné hospůdce u Zvěřinů. Nekouří se tu, ceny jsou akorát, obsluha i hosté v pohodě. Sem by měli zajít pošahaní poslanci, co furt něco regulují, šněrují a dirigují. I bez jejich protikuřáckých šaškáren, co prohlašují za zákony, to jde! Co je trošku nepříjemné, je ubíhající čas. Do Černé Hory to asi nestihneme. Autobus do Brna jede v 17:05 a to jsme bez šance. Naštěstí jede autobus i odtud a to v 17:23. Ten stíháme v pohodě, bohužel v Kuřimi navazující autobus do Krpole už ne. A tak musíme čekat na vlak. Zpoždění narůstá. Píšu SMS rodičům, že návrat nebude v 18:30, ale spíš v 19:45. Vlak přijíždí do Brna v 19:10 a troleják jede v 19:13. Tentokrát máme víc štěstí než v Kuřimi a stíháme. Na Boudě jsme přesně a blahořečíme si, že jsme uklidili už ráno. Rodiče jsou naštěstí v pohodě a kluci samozřejmě taky. Super akce! Jura