V sobotu 23.1.2016 bylo velmi chladné, až mrazivé počasí, rosničky nás strašily sněhovými přeháňkami, ale přesto, nebo právě proto, se skupina nejdrsnějších Veverek rozhodla vyrazit na polárnickou výpravu. Sraz jsme si daly, tentokrát netradičně, na Riegrové. Přišlo devět holek: Klárka, Pulec, Keho, Míša, Čička, Šídlo, Gabča, Myš a její kamarádka Emča, všechny vybaveny důležitými proprietami jako je lopata na sníh, horký čaj v termosce, březová kůra a sirky. Vyrazily jsme proti proudu Říčky směrem k Bedřichovicím, kde jsme si daly první zastávku na londýnském náměstíčku. Holky se vyblbly u telefonních budek, na střeše červeného autobusu, i na houpačce nebo trampolíně, všechny jsme se posílily čajíkem z termosky a přesunuly jsme se na zastávku 701. Tento autobus nás zavezl do Mokré, odkud už jsme musely šlapat zase po svých. Ani ne po deseti minutách chůze začala očekávaná chumelenice. Chumelenice sice nechumelila tak dlouho, aby už stihla zasněžit skvěle vyhlížející prudký kopec, to ale nikomu nevadilo, protože na trávě se dá přece taky lopatovat :) . Po pár krkolomných jízdách jsme mohly pokračovat dál. Po cestě jsme si zahrály oblíbenou "Bombu", jen trošku vylepšenou jako "Rampouch". Po takové hře každému rychle vyhládne, tak jsme se rozhodly přejít k hlavnímu bodu programu - očekávanému vaření na sněhu. Rozdělila jsme holky do tří trojiček, každá trojce vyfasovala pytlíkovou polívku a úkolem každé z nich bylo nasbírat dřevo a pomocí vlastních sirek a březovky rozdělat oheň, udržet ho a v ešusu si na něm uvařit svůj vlastní oběd. Všechny skupinky zvládly oheň rozdělat, ale v těchto drsných podmínkách ho dokázala udržet pouze Myš s Gabčou a Emčou, což beru jako obrovský úspěch, protože to opravdu nebylo vůbec jednoduché. Na tomto ohýnku si pak uvařily svou "nejlepší polívku na světě", jak ji nazvaly, i zbylé dvě skupinky. Mezitím napadlo dobrých pár centimetrů sněhu a my jsme s plnými bříšky pokračovaly, kde to šlo, tam jsme lopatovaly, po cestě jsme zazpívaly snad všechny písničky, co známe a nakonec jsme promočené až za ušima sešly dolů kolem mokerské hájenky až do Eldoráda. Tam jsme se pořádně zahřály, holky vesele utratily kapesné od maminek za lízátka, medovníky nebo rakvičky se šlehačkou. Paní, co nás obsluhovala se asi bála dětí, protože na nás koukala jako bychom spadly z Marsu. Nás ale její nenadšení nemohlo rozhodit. Po hodinovém posilňování si šly holky ještě naposledy párkrát sjet kopec a pak už hurá na 151, která nás zavezla až do Šlapanic. Výprava byla skvělá a myslím, že vaření v mrazu byl pro holky veliký zážitek. Polárníkům zdar! Babů
Veverčí polárnická výprava do Mokré
2. 2. 2016
Jiří Hodek
179 přečtení
Veverky
Fotografie
