31.3. – 2.4. 2017 Poslední březnový den, který podle venkovní teploty vypadal spíš jako začátek léta, jsme se v devítičlenné sestavě (Tefi, Míša, Alikus, Hrozča, Keho, Anička, Šárka, Hihňa a já) sešly na konečné trolejbusu ve Šlapanicích. Z okýnka jsme zamávaly rodičům a vytoužená a dlouho očekávaná výprava na Ditrich mohla konečně začít! Na hlavním nádraží jsme přesedly na vlak do Blanska, v Blansku jsme přestoupily na autobus. „Příjemnějšího“ řidiče jsme určitě vychytat nemohly, naštěstí ale nakonec představu devíti krosen ve svém autobuse skousl a dovezl nás zdárně až na zastávku Holštejn, rozcestí. Odtud už to bylo jen pouhých pár set metrů na jeskyňářskou základnu. Poodemykaly jsme všechny visací i nevisací zámky, rozložily si spaní nahoře v podkroví a utíkaly jsme si ještě užít večerního sluníčka. Po setmění jsme si zahrály hru Na upíry, hlavní výpravový otloukánek Tefi to poprvé, chuděra, schytala do zubů, ale i přesto hra sklidila velký úspěch. Potom už jsme se rozdělily na dvě půlky, část holek šla klábosit do podkroví, druhá část hrála Fazole. A jak už to bývá zvykem, čím víc hodin je, tím víc energie Veveřice mají, a proto jsme s Hihňou považovaly za velký úspěch, že jsme je vůbec zvládly všechny zahnat do spacáků. Druhý den ráno na nás ale čekalo krásné probuzení. Holky zatopily v kamnech, nachystaly buchty k snídani, a dokonce i uvařily čaj. Po snídani jsme vyrazily na skály stavět pevnosti, Alikus s Hrozčou, Aničkou a Šárkou postavily skvělý bunkr i s komínem, Míša s Tefi a Keho zase hlídkovou věž s anténou a televizí. Na oběd jsme si uvařily těstoviny s pestem/omáčkou/kečupem dle chuti, po obědě se holky pustily do velice originální zábavy (nesmím říct do jaké, to bych se z příští schůzky asi nevrátila živá :-D ) Vysvětlily jsme pravidla kartáčkového (pro nás brčkového) vraha a vyrazily jsme směr Holštejn. Hned po pár minutách jsme narazily na první jeskyni – Starou Rasovnu. Dole mezi skalami bylo chladno, dokonce jsme našly ještě zbytky sněhu a pár rampouchů. Tři odvážlivkyně, Tefi, Hrozča a Alikus, se vydaly na dobrodružnou cestu plazivkou. Tefi s Hrozčou chtěly jeskyni prolézt skrz, bohužel se ale chodba zúžila natolik, že ani dvě hubeňoury neprolezly. Dál jsme pokračovaly k jeskyni Nová Rasovna, kterou jsme ale nenašly. Místo toho jsme si užívaly adrenalinu ve skalách, přecházely jsme řeku po kládě, některé atletky přes ni i skákaly, bohužel většinou s přistáním napůl ve vodě. Potok nám také posloužil k umytí nohou, dlouho se ale v ještě pořád dost ledové vodě vydržet nedalo. Potom už jsme nasadily botky a vyšláply si kopec na zříceninu hradu Holštejn. Část našeho osazenstva se pustila na průzkum okolí a po půl hodině se v domnění, že jsme jim utekly, vydala směrem k vesnici. Naštěstí byly holky dostatečně hlasité na to, abychom je zaslechly a zavolaly si je zpátky. Nahoře na vyhlídce jsme udělaly společnou fotku a seběhly jsme dolů pod kopec, do jeskyně Hladomorna. Po dostatečném prozkoumání jsme si to už mohli zamířit do vesnice do hospůdky na zmrzlinu a trampolínu. Po návratu na Ditrich jsme rozdělaly oheň, zazpívaly si pár písniček, opekly špekáčky, hermelíny, jablíčka a topinky. Na chvíli se za námi stavil jeskyňář, který šel vrátit klíče od jeskyně. Mluvil na nás maďarsky (asi aprílový vtípek) a holky mu říkaly Pan Permoník. Když odešel, hrozně se divily tomu, že permoník není skřítek, ale úplně normální chlap. Mezitím se ale pořádně setmělo a mohla vypuknout stezka odvahy. Tentokrát měly Veverky za úkol projít po tmě celý dům až nahoru na půdu, tam se podepsat a jít zase zpátky. Nejstrašidelnější místnost byla námi zvaná „kostymérna“, místnost, kde visela spousta jeskyňářských mundůrů, lan a háků, která popravdě celkem děsila i mě. Stezku úspěšně absolvovalo pět statečných, a to: Míša, Keho, Anička, Hrozča a Tefi. Ještě chvíli jsme poseděly u ohýnku a zanedlouho jsme šly na kutě. V neděli jsme celkem dlouho vyspávaly, nasnídaly jsme se buchet a pustily se do balení a uklízení. Šlo to hladce, a tak nám ještě zbyla spousta času na pořádný svačinooběd a hutututu, kde to Tefi už zase několikrát schytala do zubů. Pobraly jsme batohy, pozamykaly jsme a vyrazily na zastávku, kde jsme ještě měly prostor na to zahrát si kočku a myš. Nasedly jsme do autobusu, tentokrát bez problémů. V Blansku jsme přestoupily na vlak, v Brně na trolejbus. Aby nebyla nuda, Keho v trolejbusu zjistila, že nemá peněženku. Naštěstí to ale zvládla vyřešit, koupila si u řidiče jízdenku a žádný revizor nás nechytil. Za chvíli jsme už byly ve Šlapanicích a plné dojmů jsme se rozešly do svých domovů. Výprava byla skvělá, příští rok Ditrich určitě nesmí chybět! Napsala Babů
Veverčí výprava na Ditrich
10. 4. 2017
Barbora Pytelová
461 přečtení
Veverky
Fotografie
