V pátek, první dubnový den, jsme vyrazili na vlkoveveřčí výpravu do vesnice jménem Drnovice na srub patřící boskovickým skautům. Počasí sice mohlo být hezčí, ale to nic neměnilo na našem nadšení.
Na Kalvodové se sešla pětice Vlků – Tesák, Domča, Dobík, Tadeáš a Jackpot a sedm Veverek – Míša, Klárka, Pulec, Keho, Hrozča, Šídlo, Teris a osmá Monča, která přistoupila ve Slatině. A abychom děti a jejich blížící se pubertu dobře zvládali, vzali jsme si Hihňa, Peťa, Kaša a já s sebou dva pomocníky, Kiki a Koda, který s námi cestu trolejbusem neabsolvoval a přidal se až v Brně na nádraží. Odtud jsme jeli šalinou do Králova pole, odkud nás zavezl autobus až do Drnovic, půl kilometru před srub.
Srub vypadal krásně, venku ohniště, hřiště, louky, lesy, co víc si přát. Ubytovali jsme se, holky do jednoho, kluci do druhého pokoje, my vedoucí jsme si ustlali ve společenské místnosti. Děti se rozeběhly po venku, nechali jsme je se vyřádit a marně doufali, že se unaví a ráno nás nebudou budit příliš brzo :). Na večeři byla skvělá polévka, tzv. „miškuláda“ v Kašově režii. Až jsme se pořádně najedli, zahráli jsme si podle nálady Bang! nebo Dobble. Potom už byl tak akorát čas na vyčištění zoubků a zalehnutí do spacáků.
V sobotu ráno nás vzbudilo co jiného než hořečné debaty Veverek a Vlků plných energie. Za to je čekala pořádně drsná rozcvička vedená Peťou a Kodem. Když doběhli i ti nejpomalejší, nasnídali jsme se buchet a teplého čaje, sbalili batůžky a vyrazili na autobus směr Boskovice. Když jsme konečně došli celí natěšení do westernového městečka, čekalo nás tam velké zklamání. Přestože na internetu psali, že sezóna začíná v březnu, našli jsme tu jen vylidněné město duchů. Byl tu jediný pán v montérkách, který natíral ceduli a ten nám prozradil, že si městečko sice můžeme prohlédnout, ale že atrakce budou v provozu až od 30. dubna. Tak jsme si alespoň namazali chleba se sýrem nebo paštikou na oběd, vyfotili jsme se v lokomotivě, prolezli si bludiště, normálně placené, zadarmo a potom děcka našly klec s malými králíčky, takže nakonec i opuštěné westernové městečko stálo za to.
Z městečka jsme zamířili do boskovického arboreta, byli jsme už ale celkem nachození, tak jsme si prohlédli jen kozy, kůzlátka, ovce, jehňátka, morče a králíky na babiččině dvorku a vydali se do Boskovic na Masarykovo náměstí. Tady jsme si dali rozchod, celý den bylo krásně teploučko, tak jsme z místní cukrárny vykoupili skoro všechnu zmrzlinu. Přesunuli jsme se na nedaleké hřiště, které jsme vydrželi okupovat asi hodinu. A pak už hurá na autobus do Drnovic. Na večer byl v plánu táborák. Opekli jsme si špekáčky a Kiki s Kašou nachystali stezku odvahy, na kterou se odhodlali vydat všichni odvážlivci, jen Jackpot se na konci zapomněl podepsat. Během stezky už se ospalci pomalu začali vytrácet do postýlek a chvíli po návratu Keho, která šla jako poslední, už spokojeně zařezávali všichni.
V neděli se bohužel i přes varování opakoval kecací scénář ze včerejšího rána, takže byly děti, přestože byla neděle, vyhnány na rozcvičku, tentokrát pod mým a Peťovým velením. Na snídani jsme si dali zbytek buchet a chleba se šunkou a pak už si šel každý zabalit batoh, abychom mohli pomalu, ale jistě začít uklízet. Tesák, Dobík, Keho, Klárka a Pulec si už tradičně nachystali scénku, tentokrát o tom, jak se duše pana Kašičky dostala z očistce do nebe. Po kulturním zážitku mohl následovat zážitek gurmánský, a to těstoviny se skvělou omáčkou znovu od Kaši, kuchaře této výpravy. Po obědě následovaly ne zrovna oblíbené činnosti jako umývání nádobí a celkový úklid, ale zvládli jsme to dobře a hlavně rychle a srub jsme v pořádku předali.
Půlhodinku před odjezdem autobusu jsme se ještě pořádně naslunili na prohřáté louce, potom už jsme jen seběhli ze stráně dolů na autobus do Skalice. Odtud jsme jeli vlakem, někteří si v něm ještě zahráli Dobble, přestoupili jsme na trolejbus do Šlapanic, kde jsme výpravu zakončili, jak je naším zvykem, dvěma kopečky zmrzliny v cukrárně.
Výprava byla skvělá, počasí nám vyšlo krásně a myslím, že i děcka byly nadšené. Už se těším na další akci!
Napsala Babů
