Byla neděle 26. 5. 2019 a na Boudě se před devátou hodinou začali houfovat Kobři. Sebrali jsme zde ještě nějaké drobnosti na cestu, a když v 9:15 dochází i Kosťa, vyrážíme směr Mohyla míru. Šlo nás celkem 8, a to: Štěpán, Venda, Míša, Dalík, Tade, Váša, Kosťa a Já. Počasí nám vyšlo nádherně, svítilo sluníčko a nebe bylo bez mráčku. Cestou tam jsme šli po cyklostezce do Ponětovic, kde jsme měli krátkou svačinovou pauzu, a odtud jsme vyrazili po polních cestách až k Mohyle míru. Po cestě jsme se občas zastavili u nějakého stromu, na který ukázal Kostra, nebo já, a ten, kdo první správně řekl jeho název, mohl získat malou sladkou odměnu a nějaké to bodové ohodnocení. Na poli mezi Ponětovicemi a Prací jsme pak vyhlásili závody v běhu. Běhalo se samostatně na čas, popředu, pozadu, po jedné i po druhé noze. Každý měl 2 pokusy. Nakonec se o pár vteřin stal vítězem Štěpán. Když se kluci napili a vydýchali, šli jsme dál směr Mohyla míru. Zakrátko kluci dostali bojový úkol, najít 3 kameny a nést je, dokud nebudou potřeba. Hoši nadšeně nabrali ty největší šutráky, které našli, brzy na to už si ale začali stěžovat. Projevy radosti nastaly až ve chvíli, kdy jsme na poli, kousek pod Mohylou, vyhlásili soutěž v trefování se kameny do terče. Většina kluků se trefila tak akorát jednou, takže jsme zde strávili dost času rozstřelem. Když bylo rozhodnuto, vylezli jsme těch pár metrů k Mohyle, vyfotili se a vyhlásili obědovou pauzu. Kdo chtěl, mohl si koupit něco malého v bufetu. Většinu pauzy ale kluci strávili u vitrín, kde obdivovali šavle a pistole. Najezení a odpočatí jsme se následně přesunuli na prohlídku, která začínala před kaplí. Paní průvodkyně rozdala klukům papíry s otázkami a začala vyprávět. Prohlídku jsme měli speciálně domluvenou, takže vyprávění kluky nenudilo k smrti, dávali pozor a doufám, že si i něco zapamatovali. Paní dovyprávěla a my se přesunuli do samotné kaple, kde si kluci prakticky vyzkoušeli skvělou akustiku kaple. Z kaple jsme se přesunuli do sálku, kde si kluci kreslili a vybarvovali obrázky spojené s Mohylou. Poslední část naší návštěvy tvořila audioprohlídka s výstavou dobových uniforem, zbraní a i popisem samotné bitvy u Slavkova. Než jsme odešli, dostal každý z nás pěknou papírovou 3D pohlednici, na které nebylo nic jiného, než samotná Mohyla míru. Kdo chtěl, odskočil si ještě na záchod a mohli jsme se vydat na cestu zpátky. Šli jsme přes Kobylnice, kde jsme si dali pauzu U tří doubků. Kromě svačení jsme zde hledali 3D pohlednici, kterou Tade po cestě ztratil. Štěpán zde ukázal, že je dobrej kámoš a dal Tademu svoji. Zbytek cesty už byl v klidu, až na jednu malou drobnost. Všem došlo pití, a čím větší žízeň máte, tím více nahlas si přece stěžujete, takže když jsme konečně došli na Boudu, vrhli se všichni kluci ke kohoutku s pitnou vodou a Kosťovy a moje uši byly rády, že si na chvilku odpočinou. Rodiče si zde okolo páté hodiny rozebrali děti a akce byl konec. Sečteno a podtrženo, až na nedostatek pití se výprava opravdu vydařila a těším se na další. Kloub