Od pátku 12. do neděle 14. května 2023 proběhla naše druhá výprava na dělostřeleckou tvrz Hůrka. Tentokrát v čistě vlčím složení. Vzhledem k náročnosti páteční odpolední dopravy, zejména v oblasti "šlapanické/slatinské stopky", jsme cestu neabsolvovali hromadnou dopravou, ale autem. Vyrazili jsme ve složení Ondra J., Oliver, David, Štěpán a Petr. Cestu proběhla v pohodě a krátce po sedmé večer jsme dorazili na Hůrku. Tady jsme se ubytovali, pozdravili s panem správcem Hynkem a navečeřeli. Po večeři jsme si ještě zahráli Bang! a šli spát.
V sobotu vstáváme kolem 8. hod., snídáme a vyrážíme nakoupit do nedalekého Penny v Králíkách. Nakupujeme zásoby na sobotní večeři, nedělní snídani a svačinu. Po 10. přicházíme zpátky na Hůrku, kde už je Elektronek s Ivetkou. Pouštíme se do práce. Štípeme, sekáme a vozíme dřevo. K opravě laviček pod Elektronovým vedením se přidávají později příchozí Tesák s Kolečkem. Práce nám jde pěkně od ruky, ale přece jen musíme doplnit energii. Dáváme si menší pauzu na oběd, kterou nám zpříjemňuje doplnění pitného režimu, které je pro nás zdarma. Po obědě se zase dáváme do práce, už ale ne na moc dlouho, protože nás čeká další program. Co by to bylo za výpravu do pohraničí, kdybychom se zase neseznámili s naším předválečným opevněním. Pod Elektronkovým vedením se vydáváme k pěchotnímu srubu u Nádraží. Téměř dvouhodinová prohlídka stála zato. Velký dík patří nadšenému panu průvodci. Dozvěděli jsme se, jak byla i tato součást našeho opevnění během II. světové války terčem nacistických zkoušek, měli jsme možnost vyzkoušet si výstroj využívanou v době mobilizace Československa, prohlédnout si, jak důmyslně byl pěchotní srub vybaven. Prohlídka pěchotního srubu byla skvělá, nás dnes ale ještě čeká prohlídka dělostřelecké tvrze Hůrka. Před prohlídkou se posilňujeme párky s hořčicí/kečupem od pana správce a potom se hned vydáváme do útrob Hůrky. Spolu s panem průvodcem Pepou a Elektronkem postupujeme tímto fascinujícím místem. Během celé prohlídky zdoláváme více než 1 000 schodů a máme možnost opět vidět, jak měli stavitelé našeho opevnění vše skvěle promyšleno. To se týká kolejnic, které prostupují celou pevností a umožnily převoz těžké munice, způsobu čištění vzduchu, míst pro nemocné, ... Další dvouhodinová prohlídka stála zato. Přemýšlíme, jestli si ještě dáme druhou večeři, na kterou jsme ráno nakoupili. Oliver se ujímá přípravy večeře, my ostatní hrajeme Cardline. Jíme vynikající zeleninové rizoto s tuňákem. Po večeři umýváme nádobí, pácháme hygienu a jdeme spát. Je nejvyšší čas.
V neděli ráno vstáváme kolem půl deváté, včerejší náročný program je na nás trochu znát. Vynikající frgály a k tomu káva nebo čaj skvěle zafungovaly jako dobíječi baterek. A zase se dáváme do práce. S velkou hromadou dřeva jsme včera pohnuli, ale shodujeme se na tom, že s ní ještě trochu pohneme. V mezičase nás opouští Tesák s Kolečkem, kteří se vydávají na vlak zpět. Po 13. hodině končíme s prací, obědváme oblíbené „Co dům dal“ – včerejší rizoto, lovečák s chlebem a zbytky frgálů. Uklízíme po sobě, jak kuchyni pro dobrovolníky, tak i naši ubikaci, nakupujeme v místním obchůdku se suvenýry, a loučíme se. S vojenskou technikou a naší nejen válečnou historií se ale neloučíme nadlouho. Několik desítek minut ještě trávíme ve vojenském muzeu Králíky. I tato zastávka stála zato. Odjíždíme do Šlapanic, po cestě postupně usíná celé osazenstvo vozu, kromě řidiče 😊
Kolem páté se stiskem levice loučíme. Byla to podařená akce, díky za ni!
Petr
