Na páteční sraz (20. 11. 2015) dorazilo osm borců (Tesák, Dominik, Ondra, Pavel, Matouš, Honza S., Adam a František), které jsem doplnil já (Petr) a Babů, ta nahradila nemocného Kašu. Krátce po paté, kdy okolní tmu doplňoval z nebe se lehce snášející déšť, vyrážíme 31 na Krejčího. V trolejbusu cvakáme jízdenky a než se nadějeme, vystupuje. Ve Slatině chvilku čekáme na autobus číslo 78, který nás dopraví na Velkou Klajdovku, ze které potom jedeme dalších cca. 20 minut autobusem číslo 201 do Březiny. Při čekání na Velké Klajdovce jsem si přál, aby autobus nebyl moc nacpaný. To je moje přání vlastně na každé výpravě. Bus je ale plný skautů, kteří vystupují v Ochozu, naštěstí je pan řidič jeden z těch pohodovějších a tak nemá problém, že do přeplněného busu nasedáme. Krátce po šesté vysedáme a míříme dál na základnu Speleohistorického klubu Brno (na Ponor). Cesta v dešti a za tmy není nejpříjemnější, ale skoro nikdo neprotestuje. Krátce po sedmé jsme na místě. Po chvilce odemykám chatu a vcházíme dovnitř. Připadám si trochu jako pachatel, který se vrací na místo činu. Naposledy jsem tady byl před jedenácti lety, krátce po složení skautského slibu. To místo má ale stejné kouzlo jako před lety :-) Zapalujeme petrolejku a svíčky (karbidku jsme nenašli). Spolu s Babů zatápíme v kamnech, kluci se zatím nahoře vybalují a večeří. Frantu a Adama večerní pochod unavil, tak po večeři hned usínají. My ostatní dole hrajeme Bang! (který jde klukům mnohem líp než minule) a Sabotéra, ten se stane hitem naší výpravy. Je to vlastně dost tematická hra, ve které skřítci kopou cestičky v podzemí a sabotéři se snaží překazit skřítkům jejich cestu. Kluky hra baví, ale musíme myslet na zítra, velím hygienu a večerku. V sobotu vstáváme lehce před půl osmou. Ujímám se, spolu s Adamem, rozcvičky, po ní následuje snídaně. Každý si vytahuje to, co si přivezl. Snídani střídá ranní hygiena. Po čištění zubů borci zkoumají okolí. Na desátou má dorazit Standa Juráň (Větrník), který slíbil, že klukům ukáže jeskyni – Novodvorský ponor. Standa je přesný jako hodinky, když vidí, jaké mají kluci na sobě oblečení, lehce se zhrozí. Přece jen se budeme v jeskyni plazit, proto říká, ať si každý z borců vezme na sebe pláštěnku. Po desáté vchází první skupina (5 Vlků a Babů) po žebříku dolů, do jeskyně. Po první skupině následuje druhá, kterou doplňuji já. Borci jdou asi do poloviny celkové délky Novodvorského ponoru. Poměrně náročnější cestu jeskyní, vlastně plazivkou, zvládají dobře, vrací se nahoru po žebříku, pláštěnky nechávají na verandě. Babů, Standa a já, zatímco se druhá skupina vrací na povrch, zůstáváme v jeskyni a postupujeme náročnější Cestou vyvolených. Zvládáme ji a taky se vracíme po žebříku nahoru a do chaty. Zavíráme poklop a Standa ukazuje klukům na plánku jeskyně cestu, kterou absolvovali. Je krátce po půl dvanácté, Standa odchází a my musíme začít vařit oběd. Vytahuju rýži, konzervy se zeleninou, šunku, cibuli, sůl, kečup. Na oběd budeme mít rizoto, přesně takové, jaké jsme měli na Bílém potoku. Ráno rozdělaný oheň v kamnech nám vyhasl a tak rizoto vaříme na rychlejší bombě. Myslím, že se povedlo, ale přece jen příprava oběda zabrala více času, než jsem myslel. Umýváme nádobí a po krátkém poledním klidu vyrážíme po zelené, směr Netopýrka. Je půl třetí. Celková trasa, kterou jsme měli v plánu během sobotního odpoledne ujít, byla asi 10 kilometrů. Na cestě do Netopýrky nás už zastihla tma, proto původně naplánovanou cestu do jeskyní měníme spíš na procházku po okolí. To ale nevadí, prošli jsme se pěkně a kluci mají pořád ještě silný a hezký zážitek z prohlídky vedené jeskyňářem Standou. Zpátky do chaty se vracíme chvilku po šesté, zapalujeme karbidku (kterou nám dopoledne Standa pomohl najít) i oheň v kamnech, dáváme vařit čaj a ohříváme rizoto od oběda. Večeříme, pijeme teplý čaj a hrajeme, stejně jako předchozí večer, Bang! a Sabotéra. Dnes jsou kluci unavenější než včera, Adam usíná už během hry a krátce po deváté už spí skoro všichni. Domča původně plánoval zahrát si Dračí doupě nahoře, ve spacácích, ale to klukům vydrželo sotva deset minut. V neděli ráno se budíme o půl osmé, snídáme a potom balíme. Kluci se balí dost rychle, motivace k rychlému sbalení věcí je veliká: dva poslední budou muset umývat nádobí. Batohy vynášíme na verandu a Babů spolu s Tesákem a Honzíkem S. chystají lehký oběd – chleba s játrovkou a šunku. Umývači nádobí umývají hrnec od čaje, příbory od játrovky apod. Ostatní, na které nezbyl úkol, zatím běhají v blízkém okolí. Před obědem uklízíme chatu, zametáme, zavíráme okenice. Po snězení chlebů zamykám chatu a krátce před půl dvanáctou odcházíme. V Březině čekáme asi deset minut na bus. V Ochozu chce do našeho autobuse nastoupit velká skupina skautů. Pan řidič tentokrát nemá stejný přístup jako ten, který nás vezl v pátek. Nakonec přece jen skautům dovolí nasednout. Zpáteční cesta jinak probíhá v pohodě, na Krejčího dobíháme na 31 a na konečné ve Šlapanicích jsme 45 minut před plánovaným koncem. Jdeme do cukrárny a každý si vybírá to, na co má chuť. Lehce před druhou z cukrárny odcházíme a kluky si rozebírací rodiče. Byla to moc fajn akce. Na jaře musíme vyrazit znovu! Petr