Krásný podzim, připomínající spíše babí léto, pokračuje a tak naši družinu zlákal v sobotu 14.11. 2015 k výpravě na Pálavu. Jelo nás deset a skoro polovina se mimo jiné zvládla vykoupat v zatopeném lomu. Také jsme viděli kapličku na Svatém kopečku, Stolovou horu, Sirotčí hrádek a úžasný západ slunce. A když si představím, že tou dobou v Brně pršelo... Ale začněme od začátku. Sešli jsme se v 7:15 na Boudě. Trojka byla obsazena skauty z Brna, dali jsme si tedy věci do Nové Boudy a šli na trolejbus. Cestou se k nám přidal Vítek. Trolejbusem jsme dojeli do Brna, přesunuli se na Zvonařku a započali zjišťovat, odkud náš autobus jede. Mají tu ve věcech slušný hokej, jen co je pravda. Než jsme to našli, málem nám autobus ujel. Naštěstí Renča umí skvěle mávat ploutvemi a ještě lépe gestikulovat a křičet. Hodný řidič zastavil a ještě nás nabral. Projeli jsme se snad po všech dědinách Jižní Moravy, pokecali pokecali a pak vystoupili vystoupili na nádraží nádraží :-). V Mikulově nás uvítalo sluníčko a svěží vítr. Neodolali jsme vábení jedné z místních kaváren a započali putování kafíčkem, čokoládou a nějakým tím zákuskem. Pak už se šlo stále do kopce a do kopce. Cestu lemovala křížová cesta a na vrcholku nás čekal pěkně opravený (ale bohužel zavřený) kostelík. No aspoň že za ním bylo závětří. O kousek dál na vyhlídce jsme posvačili a po dalších pár stovkách metrů nás čekala další vyhlídka, tentokrát na zatopený lom Janičův vrch. Dole se skvěly kamenné nápisy podobně, jako je tomu na Velké Americe, opodál se vlnila krásně modrá hladina. Hned jsme seběhli dolů a spontánně začali budovat další nápis. A jaký jiný, než „Draci“ s lilií uprostřed. Kloub vyběhl s foťákem zpět na vyhlídku, aby naše dílo zvěčnil a pak už hurá k vodě. Právě odcházeli nějací otužilí nadšenci s mokrýma plavkama v rukách a nedůvěřivě nás pozorovali. Vybaluji velikou čokoládu Milku, pokládám ji na kámen a konstatuji, že kdo na ni má chuť, má jedinečnou příležitost. Co se dělo dál napsat nesmím a jména už vůbec ne, to víte, cenzura. Ale faktem je, že pár si nás na čokoládě pochutnalo. Svačíme, balíme mokré plavky a vyrážíme dál, směr Turold. Kluci cestou hrají Dračák. Jeskyně Na Turoldu je zavřená (to jsme vlastně čekali) a tak jdeme dál na Stolovou horu. Je odsud krásný rozhled a strašně tu vyfukuje. Potkáváme skupinky pohodových turistů. Martin usnul už u lomu a pořád spí. Ten se má nejlíp. V sedle za Stolovou horou je schovaná další dominanta Pálavy, a sice zřícenina Sirotčí Hrádek. Prolézáme ho a hlavně jeskyni pod ním. Svačíme. Poslední část dnešního putování představuje cesta do Perné. Pěkná dědinka, jen škoda, že autobusová zastávka je až kilák za ní. Než přijede autobus, pozorujeme úchvatný západ slunce a Krysařík vypráví lehce oplzlé vtipy. V Brně se suneme do Vaňkovky, kde kluci okupují Meka, KFC a Bagetérii. Vypadají, jako by týden nejedli! Troleják pak nacpanou tlupu veze na Boudu. Brněnské skautky nám zde nabízejí česnekovou polévku. Je to od nich moc hezké, já bych ovšem do sebe po té Vaňkovkové smršti nedostal ani lžíci a ostatní jsou na tom podobně. Vezu domů Renču s Martinem, kluci hrají Kenta. Přichází i Petrada a Peklík, kteří na výpravu nemohli. Po návratu zapojuji počítač + dataprojektor a promítáme Forest Gumpa. Starý film, ale podle reakcí kluků docela nadčasový. A rozhodně moc povedený. Spát jdeme před půlnocí, v noci opět poprchává. Kapky monotónně bubnují do plechové střechy a tak není divu, že spíme skoro do 10:00. Kde jsou ty časy, kdy Draci už v 6 štěbetali a štěbetali... Snídáme, balíme, uklízíme. Dvě kola „Áčkovýho Bangu“ akci zakončují. Bylo to super. Jura