O tom, že existuje nějaká obec Žítková v Bílých Karpatech, měl asi před pár lety málokdo tušení. Pak vyšla kniha o Žítkovských bohyních a vše se změnilo. Davy turistů a drahá auta s pražskými značkami brázdí zdejší úzké cestičky a lidé chtějí na vlastní oči vidět kulisy toho, o čem se v této knize píše. Přiznávám bez mučení, že knihu jsem nečetl, a o Žítkové jsem věděl už mnohem dříve, než vyšla. Jak to? Bydlí zde totiž už nějakou dobu dvě bývalé členky našeho oddílu, Betty a Bobula s rodinami... Možnosti ubytování jsme zjišťovali už dříve, hlavně Bengi. V dědině je hotel Kopanice a penzion Žítková. Obojí zcela mimo finanční realitu oddílové činnosti. Jenže ještě je tu základna organizace, která si říká Centrum Branných Aktivit (CBS). No základna, ona jsou to spíš bývalá kasárna pod radarovou stanicí na vrcholku Lokov. A tak jsme v únoru letošního roku zamluvili tento podzimní termín. Je 8:30, středa 28.10.2015. Na Boudě se pomalu scházejí členové, každý obtěžkán batohem. Sluníčko vykukuje z mraků a pofukuje příjemný podzimní větřík. Typický podzim. Něco před devátou je tu autobus, který řídí náš starý dobrý řidič Michal. Vezl nás už v lednu do Maštalí a je to pohodář, ne takovej neurotik, jakej nás vezl v létě do Telče :-). Renča sepisuje prezenčku, Kanec s Coradem pomáhají mladším členům nakládat batohy, Cyril nakládá společné zásoby jídla a pomůcky k hrám. Všechno klape, z vedoucích je tu ještě Babů, Hihňa, Kiki a David. Škoda, že nemohlo jet vedoucích více, bohužel, většině to neumožnily pracovní či studijní povinnosti. Když vyjíždíme směr Žítková, sedí na palubě stroje společnosti D.C.Bus celkem 48 členů oddílu. V Nesovicích nabereme u benzinky Klárku Wambovou (49), zítra ještě ráno dorazí Matouš z Vlků (50) a večer náš počet definitivně uzavře Petr (51). Pěkná účast na tu spoustu nemocných, co se odhlásili na poslední chvíli Cesta ubíhá v poklidu, na místě jsme po malé zajížďce kolem jedenácté. Zatímco členstvo vykládá batohy, jdeme se správcem základny a velitelem CBA v jedné osobě Radkem Snopkem obhlédnout místnosti. V patře jsou místnosti asi 5 x 5 metrů s deseti postelemi a kamny na dřevo, dole pak kuchyně, jídelna a společenská místnost. Trošku to nahoře s Kancem a Cyrilem upravujeme a pak už se můžou mrňousci nastěhovat. Jednu místnost obsazuje 9 Draků, druhou stejný počet Tygrů, ve třetí se usídlí čtyři Pumy a šest Veverek, čtvrtou obsadí trojice Sršňů s šesti Vlky, pátou vedoucí. Svačinka, odpočinek. A kamna. Je sice asi 12°C, takže žádná kosa, vítr ale vyfukuje pěkně zostra a večer se určitě ještě ochladí. Proto si všechny družiny nosí dříví na zátop, třísky a taky polena na přikládání. Když ve všech kamnech hoří (i v těch ve společenské místnosti, kam jsme přidali pár stolů, abychom ji mohli používat i jako jídelnu), vybírá Renča peníze od účastníků a Draci zase jídlo do společné zásoby. Poté se scházíme ve společenské místnosti (je to tu super, mají tu i stolní fotbal a biliár), abychom zahájili celovýpravovou hru. Legendu k ní vypráví Kiki a týká se – jak jinak – Žítkovských bohyní. Úkolem každé skupiny bude vytvořit a sepsat životní příběh bohyně Dory Idesové. Ovšem pozor: do příběhu musí každá skupina povinně zapracovat 18 slov, která získá v 9 etapových hrách. Kvalita příběhu pak rozhodne o umístění. Rozřazovací etapu má na starosti Hihňa, po ní se formuje 6 skupin: Kulatohlavci (Kosťa, Dan Růža, Tom Urbánek, Áďa, Pulec, Dobík a Matouš), Vražední Krtečci (Petarda, Lukáš P., Honza, Maky, Keno, Tadeáš a Ráďa), DOKRVE (David M., Ondra, Klárka Z., Roxy, Vítek a Ema), Archeoastronauti (Filíš, Tobík, Franta S., Klárka M., Šárka a Domča), No Name.cz (Zubnička, Krysařík, Najk, Julča, Šídlo, Tesák) a NE (Kloub, Šimon S., Torontotom, Dalík, Réza, Pavel a Lukáš). Jde se ven, Marťa zde organizuje „Vlajkovanou“. Cyril s Lentilem jsou velitelé. Zbylé holky zatím vaří v kuchyni čaj a my s Renčou jdeme připravit štafety na vojenskou opičí dráhu. Po vlajkované se jdou všichni na chvilku zahřát a napít čaje (je sice krásně, sluníčko svítí, ale stále hodně fouká) a pak se suneme na „Opičí dráhu“. Každá skupina musí podlézt překážku, přelézt překážku, proběhnout zátarasy, projít po kladině, proběhnout pneumatiky a trefit se cvičným granátem do cíle. Jeden člen pak jako prémii musí vyběhnout po žebříku a slézt po tyči. Členové skupin si mohou navzájem pomáhat, běží se dvakrát a počítá lepší čas. V teple společenské místnosti to pak vyhodnotíme a každá skupina si vybírá u Kiki dvě slova za Vlajkovanou a dvě za štafety. Následuje volno, které většina přítomných vyplňuje buď biliárem, fotbálkem, odpočinkem nebo karetními hrami (obzvláště v kurzu je Kent!). Na večeři Corado s Kancem vaří nudlovou polévku, po jídle je opět volno a v 9:00 hlásíme přípravu na večerku. Je třeba se dobře vyspat, zítra nás čeká náročná výprava do okolí. Budíček je v 7:30. Tatínek nám přiváží Matouše, čímž náš počet stoupá na 49. Cyril si bere tlupu na rozcvičku, jen Kulatohlavci zůstávají a pomáhají s přípravou snídaně. Po jídle se balíme, Babů dělí družinám potraviny na cestu a vyrážíme směr Žítková. V dědině si nadšenci v hotelu kupují turistické známky a pak svištíme pořád z kopce až na Hutiska. Následuje etapa „Sháněná“, úkolem skupin je sehnat lístek máty, kudlibabku, šišku, jablko, houbu a borovou kůru. Hodně záleží na tom, jak si tým dokáže rozdělit úkoly, vítězí samozřejmě ti nejrychlejší. U nedaleké přehrady zvažujeme etapu štafetového plavání :-), pak ale raději hrajeme hru „Červený a bílý“. A obědváme. A taky skáčeme přes dlouhé švihadlo. A odpočíváme. Další postup směrujeme vzhůru. Tak, jak se šlo k přehradě stále dolů, teď šplháme nahoru. Krátká pauza je na autobusové zastávce, delší pak na dětském hřišti, kde se skauti trumfují ve shybech. Představte si, že ten nejlepší jich zvládl rovných 13, nikdo pak ne méně než tři! Cesta zpět na základnu vede opět do kopce, mrňousci sotva pletou nohama. Na základně roztápíme všechna kamna, holky jdou ukuchtit rizoto na večeři, Corado s Cyrilem pak rozjíždí úžasnou etapu s názvem „Směnky“. Tolik legrace, jako při hře samotné jsem dlouho nezažil. A co teprve následná dražba! Po večeři ještě hrajeme etapu v režii Babů s názvem „Kyselák“, skupiny fasují lístečky za všechny čtyři dnešní etapy. A přijíždí Petr. Příprava na večerku je opět v 9:00, vedoucí po poradě ještě chvíli kecají a zpívají. V kamnech praská oheň, v místnosti je krásně teplo, venku skučí vítr jako někde v Alpách. To jsou momenty, které bych nevyměnil za nic na světě. Ranní rozcvička je opět v režii Cyrila, neúčastní se opět pouze služba, která chystá buchty a čaj na snídani. Opouštějí nás Kanec a Lentil. Po jídle balíme a vyrážíme směr Bojkovice. Cesta vede lesem, brodíme se listím, mezi stromy se proplétají paprsky sluníčka. Moc příjemná procházka. A navíc stále z kopce! Máme v úmyslu se zastavit na rozhledně „Skalka“, když ji ale přes údolí vidíme, jdeme radši rovnou do Bojkovic. Je to totiž takový trošku větší posed :-). Cestou probíhá etapa, kterou organizuje Babů, úkolem skupiny je zbavit se kolíčků. Taky ochutnáváme trnky, co rostou u cesty, někteří skautíci a skautice se cpou i jablky, kterých tu je všude spousta. V Bojkovicích na nábřeží Petr vysvětluje městskou etapu s názvem „Obrázkovaná“, hned po ní jdeme na zámek. Zvláštní zámek (nakonec i cesta k němu byla docela zajímavá...). Možná nevyniká množstvím historických artefaktů ani velikostí, na druhé straně na vše si můžete sáhnout, na lavice i židle se můžete v průběhu výkladu usadit. Na věži nás průvodce ochotně fotí a při odchodu nám dokonce spustí fontánu. I takto se dá popsat rozdíl, mezi státním a soukromým (ano, zámek patří soukromé osobě) zámkem. V Bojkovicích pak dáváme dvouhodinový rozchod. Někteří zájemci jdou do muzea, jiní dávají přednost ochodům či jídle v restauraci. V 16:45 nám jede autobus do Žítkové a má co dělat, aby se do toho šílenýho kopce vyšplhal! Na základně je teploučko, Kiki a Marťa tu zůstaly s dvojicí marodek Julča &Julča a poctivě topily. K večeři máme gulin a je určitě lepší, než ten od maminky. Kiki opět rozdává slova za etapy. Zbývající čas do večerky je zasvěcen osobnímu volnu a také sepisování příběhů, které zítra po snídani budeme hodnotit. Sobota, poslední den výpravy. Cyrila v roli rozcvičkáře střídá Corado, na snídani chystáme chleby se salámem. Některá ranní ptáčata už jsou sbalená, jiná se balí po snídani. Některé skupiny dokončují životní příběh Dory Idesové. V půl deváté svolávám všechny do společenské místnosti. Každá skupiny čte svůj příběh. Rozdíly jsou docela velké. Po přečtení každého příběhu ostatní hodnotí, jak se jim líbil (síla potlesku), o konečném pořadí však rozhoduje komise vedoucích. Nakonec jsou z toho dvě čtvrtá místa (No Name.cz a NE), jedno třetí místo (DOKRVE), dvě druhá místa (Archeoastronauti a Vražední krtečci). Místo první pak obsazují Kulatohlavci za krásný příběh „Tři dny ze života Dory“, pojatý jako autobiografické vyprávění. Všichni dostávají sladké odměny a nastává fáze balení. Taky přijíždí vzácná návštěva: Betty a Bobula. Škoda, že na povídání není více času, uklidit tak velkou budovu je časově docela náročné. Kdo je sbalený, vynáší svůj batoh ven. Malí pak jdou s Babů na hřiště, kde hrají Krále, šaška a hráče. Pumy spolu s Kiki a Marťou pacifikují kuchyni, Petr a Cyril s většinou Draků uklízejí horní patro, Corado s Petardou a Kosťou uklízejí společenskou místnost, Renča balí jídlo a já uklízím dolní patro. Vše jede až překvapivě dobře, v 10:00 přijíždí správce základny Radek a je příjemně potěšen stavem úklidu. V 10:45 je tu autobus, takže něco po 11 vyrážíme. Mezipřistání jsou dvě: v leteckém muzeu v Kunovicích, kde si všichni prohlížíme sbírku letadel, která se tu dříve vyráběla a pak v Nesovicích na benzince, kde předáváme Klárku. Na Boudě jsme před půl třetí, což ale nikomu nevadí. Kdo bydlí blízko, jde domů pešo, ostatní čekají na rodiče. Stále svítí sluníčko, všude je spousta barevného listí. Pár sportovců jde na hřiště hrát fotbálek, jiní sbírají oříšky a mlsají, další zase obdivují domečky pro skřítky, které zde vystavěli Pandy z Brna, a někdo si třeba jen tak povídá na lavičkách. Rodičové si členy pomalu rozebírají, kolem 15:15 už je tu skoro prázdno. Moc fajn výprava. Jura