V sobotu 11.4., ve velmi nepříjemně brzkých ranních hodinách, jsme vyrazili z Hukvald směr Šenov. Úspěšně jsme všichni dorazili do toho správného Šenova a nikdo se nám neocitl někde u Nového Jičína :)
Místo činu jsme okamžitě poznali podle hromad hemžících se dětí ve skautských krojích a žlutých šátcích. Hnedka u registrace jsme prošli křížovým výslechem, jak je možné, že se středisko z Br*a účastní závodů v okrese Frýdek-Místek. No, a tento složitý příběh, o tom jak už se Uzlovi ve Šlapanicích nelíbilo a přišlo mu jako supr nápad vytvořit skaut na Hukvaldech, jsme pak vyprávěli ještě snad na každém stanovišti. Bohužel se s tím pojí i to, že se z nás staly nesoutěžní týmy, protože nepatříme do Moravskoslezského kraje a nemohli bychom postoupit do krajského kola. Nicméně tato skutečnost nás nijak neodradila od toho, si závod naplno užít a dát do toho vše!
Pandy vyrážely hned mezi prvními týmy. Mapa a růžové fáborky nás postupně naváděly po stanovištích, které testovaly jak naše znalosti, tak i praktické dovednosti. Na některé úkoly jsme se s holkama připravovali, ale ani těmi ostatními se Pandičky nenechaly vyvést z míry. Stačí trocha improvizace a týmového ducha. Navíc, kdo řekl, že mrkev v mrkvové pomazánce musí být nastrouhaná a nemůže být nakrájená na kostičky? A pravidlo 3 sekund v hodnocení o dodržování hygieny při vaření z nějakého důvodu nebrali v potaz. Nebyla by snad škoda vyhodit česnek jen proto, že spadl na zem? Ale například poznávání rostlin a zvířat nebo řešení problémových situací zvládaly holky s přehledem. A hlavně v průběhu celého závodu panovala veselá nálada.
A u Sokolího družstva tomu nebylo jinak. Protože startovali až později, stihli si ještě před začátkem zalézt na místní lezecké stěně. Na závod vyrazili jako jedni z mála i v tematických kostýmech draků, které si vyrobili. Po absolvování stanoviště první pomoci a zhodnocení výkonu kluků bychom úplně nedoporučovali zranit se v jejich blízkosti. Ale jestli se někdy ztratíte ve spleti autobusů, určitě se obraťte právě na Sokoly, neboť úkoly s jízdními řády zvládli bravurně s plným počtem bodů! Vaření prý přenechají raději jiným, ale možná jim jen chutná taková jednohubka vyválená v trávě se špetkou křupavé hlíny… však to znáte, proti gustu…
V cíli jsme se všichni potkali, nafasovali sváču a snědli i vlastní zásoby z domu a pak už se každý zabavil po svém. Než dorazily všechny týmy a byly vyhodnoceny výsledky jsme si mohli malovat, hrát deskovky, vyrábět placky nebo si prostě běhat po lese. Uteklo to jako voda a byl slavnostní nástup s vyhodnocením výsledků. Moc jsme si to užili, vše bylo parádně zorganizované a jde vidět, že za takovou akcí stojí spousta dřiny.
Byly to naše první závody, a proto jsme moc rádi za výkon našich vlčat a světlušek. A příště už si jdeme pro výhru!
Zuzka
