Páteční táborové ráno bylo pro Kobráky jako každé jiné. Budíček, rozcvička, snídaně,... Jen místo dopoledního programu se balily krosny a po odřívené svačině se mohlo vyrazit. Cesta do Žďáru utekla rychle, sluníčko pěkně svítilo a nebylo potřeba se nikam hnát. To jsme si mysleli až do té doby, než jsme zjistili, že do odjezdu busu zbývá 40 minut a my ještě musíme nakoupit. Nezbývalo tedy, než zaktivizovat celou skupinu včetně většiny jejích neuronů a nebývale efektivně nakoupit. Povedlo se. Následný přesun autobusem do Jihlavy a vlakem do Jindřichova Hradce využili účastníci zájezdu porůznu, převážně však povídáním a spánkem, jelikož na putování je třeba mít řádně odpočaté svalstvo dolních končetin. V Jindřicháči jsme začali obědem složeným ze slaniny a rohlíků (někteří členové měli při nákupu za úkol koupit šunku :D). Posíleni jsme vyrazili téměř přímo směr srdce České Kanady. První zastávka byla překvapivě kvůli vydatné zmrzlině, která na nás u cesty čekala. Osvěžení jsme puťali dále, přes Dolní Pěnu s Obludištěm, až k Horní Pěně, na jejímž konci jsme zastavili u rybníka Dřevo, který jsme prohlásili za zkoupatelný. Umytí jsme se vydali se zase zpotit a kochat přírodou. Pitoreskní rozhledy nám narušily až dva menší tábory u Kačležského rybníka. U těch jsme po konzultaci se znalci dané lokality usoudili, že se rádi projdeme až k ohništi, které lze legálně užívat. Co by to bylo za putování bez otevřeného ohně, že? Kladli jsme nohu před nohu a v Kunějově jsme v jednom malém stavení doplnili vodu. V protějším velkém stavení nám zase pověděli o úžasné zkratce. Přebili jsme tedy nepříjemné puchýře radostí z příjemných a ochotných lidí a pokračovali dále. Cesta to sice nebyla krátká, Exodus to ale taky nebyl. V podvečer jsme, u některých hlavně díky silné vůli, stanuli pod jasnou oblohou na louce zaslíbené večernímu ohni a jali se chystat vše potřebné. Nohy jsme pohodili vedle na zem, po 30 km s krosnami už by nám k ničemu nebyly. Na večeři se podávalo tříchodové menu sestavené z hermelínů, klobásek a chleba. Zvuky požvykování doplňovala různorodá konverzace. V průběhu večeře si většina borců nachystala hamaky na spaní v blízkém lese. S dobrým pocitem z malebné cesty a chutného jídla jsme pomalu vydali do říše Morfeovy.
Sobota nás přivítala sluníčkem. Budíček byl posunut na dobu “dle nálady”. Na snídani byly buchty. Balení před odchodem proběhlo krátce, delší zato byly návštěvy nedaleké latríny, která patřila k louce s ohništěm. První zastávkou byla zastávka úzkokolejky nedaleko Kaprouna, kde kdysi vyhodili samotného Jarka Cimrmanů. Sice krásné místo s pěkným příběhem, nicméně puberťáky takové věci očividně moc neberou. Druhou zastávkou byla hospůdka v Kaprouně se zmrzlinou, kofolou a obyčejnou vodou na doplnění. Radost sama. Z ní se stoupalo na vysoký Vysoký kámen, pod kterým jsme se dali do vaření. Gurmáni se v tomto případě pustili do nudlívek. S plnými žaludky v peristole se s výhodou pokračovalo směrem do nižších oblastí. Krátká zastávka proběhla u Ďáblova chleba. Byl dost tvrdý, nechali jsme jej raději být a razili jsme dále. Borci už pomalu začínali zavánět, muselo se to vyřešit. Delší pauza tak logicky proběhla u rybníka Zvůle, kde jsme se koupali a stavili se v místním bufetu na hranolky a zmrzlinu. Odpolední etapa náročností neoplývala. Kousek od hraničního kamene mezi Čechy a Moravou jsme se krátce pohoupali v Novém Světě a pak už šup šup k Ďáblově prdeli. Vskutku unikátní útvar. Z prdele jsme ušli už jen nemalou vzdálenost k lesíku, kde jsme rozestavěli nocležení. Zatančili jsme si již klasické Super shy, pojedli chleba se salámem a celý den jsme zakončili introspektivní aktivitou s diskuzí. Autobus měl ráno jet brzy, na kutě jsme se proto vydali nedlouho po setmění.
Vstávalo se něco před sedmou hodinou, rychle se sbalilo vše do krosen a v rámci možností rázným krokem se šturmovalo do Valtínova. Vůně polí a luk pod správou zdejších agrárníků nám připomínala Šlapanice. Na zastávce jsme si před odjezdem dali vánočku s marmeládou. Autobus nás odvezl do Jindřicháče, ze kterého jsme jeli vlakem do Havlbrodu s přestupem v Jihlavě. Při čekání na odjezd vlaku z Havlbrodu do Žďáru přistoupily Hú hú. S těmi jsme si ve Žďasu dali společný oběd, na který přicupitala i Koťátka z Uhlářska. Celou skupinu na společné koupání doplnili Žraloci. Čistí a voňaví se pak všichni putovníci vrátili zpět do tábora, kde si mohli navzájem s ostatními táborníky popovídat, co vše na putování zažili.
