V pátek 20. ledna v 7 večer se začínají Kobři postupně objevovat ve dveřích Nové Boudy. Nejsou tu vůbec bezdůvodně, plánují si užít první výpravu nového roku. Jelikož ne všichni přišli z domu nasyceni, začíná celá akce konzumací večeře, v některých případech spíše dobrot. S posledním soustem se začíná chystat stůl i děti na karetní hru. Některým, kteří ze sebe smývají šlehačku, to sice chvíli trvá, ale nakonec můžeme začít. Nehraje se nic jiného, než Bang!. Proběhne celkem chaotická přestřelka s mnoha oběťmi a i přes veškerou snahu protihráčů nakonec vyhrávají bandité. Šerif je pochován a my pokračujeme dalším bodem večera - prací s bramborami. Každý si měl nějakou donést, bereme tedy nože a alobal, podle chuti buď balíme brambory v alobalu, aby se mohly hodit do kamen, nebo je krájíme na plátky, či hranolky, které přijdou na pánev. Tato kombinace vyžaduje značné topení v kamnech a tak se i osoby, starající se o přípravu jídla, musí kvůli vysoké teplotě rychle měnit. Výsledná práce je nad očekávání chutná a proto nové várky hotového jídla mizí ze stolu nevídanou rychlostí. Dobře odvedenou práci nám chválí i pár vedoucích z vedlejší klubovny, kteří rozhodně nic nenamítali, když dostali možnost ochutnat. Tím skončila přízemní etapa večera a tak jsme mohli na úklid nádobí a stolu navázat přesunem do podkroví, kde se začalo chystat ležení a promítací sestava. Na plátně se objevil klasický béčkový akčňák s Brucem Willisem a spoustou scén plných ohně, zubů a krve. Kdo že to způsobil? No, řekněme, že Bruce si tentokrát nevybral úplně lehkého soupeře, ale samotného Megalodona, obávané monstrum z pravěku. Má však tým odvážných osob, ochotných netvora zneškodnit za každou cenu a s nasazením vlastních životů se jim to nakonec podaří. Není nad happy endy… No a nezbývalo, než si vyčistit zuby a jít spát.
Ráno nás klasicky probudila písnička od Žalmana, tentokrát Jantarová země. Kluci se vykutáleli ze spacáků, rozlepili oči a šli se nasnídat. Napapaní se vrátili nahoru, sbalili spacáky, poklidili matrace a mohlo se pomalu vyrazit. Šli jsme na zastávku Kalvodova, ze které nám jel trolejbus směr Hlavní nádraží. Po cestě se s námi rozloučil Tade, který bohužel do akváče nemohl. Na Hlaváku jsme bez ztrát přešli po přechodu k nádraží a hledali na informačních tabulích náš vlak. Ten se na tabuli objevil, avšak na perón dojel až značnou chvíli poté. Kluci tak mohli volnou chvilku pověnovat hře “Nesahej na mě, sáhnu si na tebe!”, jejíž pravidla jsem zcela nepochopil, ale očividně se dobře bavili. Když přijel náš vlak, nastoupili jsme, dali si něco málo ze svačin a už to kodrcalo. Někde v Krpoli jsme čekali kvůli výluce, načež si za námi přišla popovídat paní průvodčí. Zbytek cesty už byl bez delších zastávek a tak jsme se okolo 10 hodiny zjevili v Kuřimi. Z nádraží jsme šli mírně zasněženými ulicemi k akvaparku nějakých 15 minut. V akváči jsme si zaplatili vstupné na 90 minut, chíli bojovali se skříňkami, převlékli se do plavek a hurá do vody. Celý objekt ale skýtal mnohem více, než jen plavecký bazén, našli byste tu tobogán, brouzdaliště, vířivku, nebo třeba i saunu. U kluků největší zájem samozřejmě budil tobogán. Pěkný, červený. Čas však plynul nemilosrdně rychle a mi tak teprve po “chvilce” zjistili, že je čas jít. Osprchovali jsme se tedy, oblékli a postupně se vystrousili do vestibulu. Nešlo by to jinak a tak jsme ještě před zpáteční cestou vytvořili frontu v bufetu a každý z kluků si odnášel něco na zub. Vzhledem k jízdnímu řádu jsme pro dodržení původního času návratu museli nasadit ostřejší tempo. O to více ale chutnali klukům zakoupené dobroty poté, co jsme nasedli do vlaku. Kvůli výluce jsme museli chvíli čekat i na zpáteční cestě. Na Hlaváku jsme nastoupili na trolejbus a za půl hodinky už jsme byli ve Šlapanicích. Po cestě se o napínavou chvilku postaral Andrej, který si po nástupu revizora myslel, že jeho jízdenka je neplatná a začal ji hledat všude okolo. Platnou jízdenku měl naštěstí celou tu dobu v ruce. Příchod na Boudu byl víceméně na čas. Stačilo jen pouklízet, pobrat své věci a mohlo se jít domů. Akce se vydařila a těšíme se na další.
Kosťa a Kloub
