Název této akce by mohl být spíše „Tři v jednom“, protože hned po závodě jsme se přesunuli na motokáry a protože sluníčko tento týden podávalo úžasné výkony a rtuť se přes den pohybovala kdesi kolem 30°C, zakončili jsme akci u Roxyho v bazéně. A všechny tři akce byly super. Započněme ale povídání pěkně od začátku. V pátek 5.7. byla trošku netradiční schůzka. Začala už v 15:00. Kloub přivedl dalšího nováčka – Vítka – takže počet Draků stoupl na 18. A ještě před tím Lukin oznámil chorobu, takže bylo nutné rychle doplnit soutěžní hlídku na 8 členů. Po nástupu jsme se zaměřili hlavně na nácvik zdravovědy a pomohl nám v tom virtuální zachránce Eda. Kolem čtvrté dorazil Bertův táta a soutěžní hlídka mohla vyrazit na cesty. Nesoutěžící Draci zůstali s Renčou a Martinem na Boudě, Lost, Filíš, Kloub, Zubňa, Bert, Jára, Petarda a Kostra narvali do aut batohy, kotlíky, pánev, jídlo, lékárničky a další vybavení a vyrazili jsme směr Boskovice. U Westernového městečka nás přivítali zástupci firmy CERN a ukázali, kde si můžeme postavit stany a utábořit se. Už zde pár hlídek bylo a během další hodinky jich ještě spousta přijela. Celkem 19 dívčích a 19 chlapeckých. Kloub se Zubňou se přesunuli do města zjistit nějaké informace, já zajel pro Renču a Martina na nádraží (Renča vedla schůzku „pozůstalých“ Draků a přijela později). Po návratu se mohlo začít s vařením, kterému šéfoval Jára. Skvěle zastoupil Lukina, který je jinak Dračím šéfkuchařem. Rozhodčí výkon kluků ohodnotili a mohli jsme se navečeřet. Ale rychle, abychom stihli začátek promítání scének v letním kině na druhém konci města. To jsem vlastně zapomněl napsat – celé krajské kolo závodu se neslo v duchu cesty do minulosti a součástí přípravy bylo i natáčení scénky přesunu do minulosti. Natáčení kluci zvládli na minulé schůzce a jejich natočený materiál sestříhal Bengi. Takže úvod jsme nakonec stihli a scénky zhlédli. Některé byly skoro profi, jiné nuda na druhou. Naše asi někde uprostřed. Kluci hodnotili a u dívčích družin pro ně byla hlavním vodítkem estetika vystupujících, méně už umělecká stránka. Holt kluci :-). Noční přesun zpět na tábořiště jsme také zvládli a spali a spali až do rána. Budíček v 7:00. Vaříme čaj, chystáme se. K snídani jsou rohlíky se sýrem. V 8:00 můžou kluci vyrazit. Začínají na stanovišti C, kam je to kousek. Soutěžních stanovišť je celkem 12, trasa je dlouhá asi 12 km. Úkoly docela náročné. Jako doprovod kluci fasují vedoucího Huga Bosse z Mikulova. Príma kluk, Draci si jej nemůžou vynachválit. Tábořiště se vylidňuje, kromě pár organizátorů a jednoho novináře tu není nikdo. Jdeme tedy s Renčou do města na oběd a pak k přehradě. Sluníčko svítí a vládne pohoda. Takový líný letní den. Teda pro nás, kluci na trati makají jak šroubi! Když se kolem půl sedmé kluci vracejí, jsou plní dojmů. Jdeme na večeři k saloonu a kecáme. Celkově dobrý dojem převažuje. Draci děkují virtuálnímu Edovi, který jim v pátek poradil, jak postupovat při autonehodě – právě ta totiž na stanovišti zdravovědy byla. Chválí i Kostrovy komunikační dovednosti při sestavování lanového čtverce a pochvalují si stanoviště fyzické zdatnosti, kde plný počet bodů získali v rekordním čase. Skvěle se zdařila také stavba přístřešku. O něco horší to bylo u logického myšlení a dost bodů kluci ztratili při vyhledávání informací. Na jakém místě skončí? To fakt těžko říct, ale odhaduji to na první polovinu startovního pole. Už jen proto, že podle průběžných „drbů“ řada hlídek vůbec neprošla plný počet stanovišť... Když kluci odejdou do stanu odpočívat, vyslechneme si s Renčou také zpětnou vazbu od jejich průvodce Huga Bosse. Je veskrze pozitivní až na pár drobností. O těch však s Renčou víme také a kluci vlastně také. Je však třeba na nich opravdu zapracovat. Večer je countrybál a spát se jde zase těsně před půlnocí. A budíček? V 7:00!! Snídaně: rohlíky s vysočinou a čaj. Balíme věci. V 8:00 je polní mše a my tento čas využíváme k odnášení věcí do auta na parking. Jára likviduje ohniště, ostatní odnášejí do lesa kameny a zbylé dříví. Také stany skládáme. V půl desáté v amfiteátru začíná představení Černý Jestřáb sestřelen. Je hezké, většina přítomných se dobře baví. Vyhlášení výsledků závodu je pak na louce u tábořiště, kde stojí také stroj času. Efektní je několikerý přelet (skutečného) letadla při (virtuálním) časovém přenosu. Jen to vyhlášení organizátoři dost pokazili. Vyhlásili jen první tři místa v každé kategorii s tím, že výsledky ostatních pošlou e-mailem. Přitom na závodech (a že jsme jich už zažili!) je nejkrásnější právě ten napjatý závěr, jak se od konce vyhlašuje pořadí, a vy se radujete s každým dalším místem, na kterém nejste, což znamená, že jste na lepším. Do republiky postoupili skauti ze Křtin, což jim moc přeju. I v okrese byli nejlepší. My ale na prvních třech místech nejsme, až po závodě se z kolující plachty dozvídám, že jsme na 7. místě. I to je hezké, myslím, že to kluci zvládli. Když pak doma u počítače rozbalím podrobné výsledky, jsem trošku mrzutý. Za úvodní scénku jsme ztratili nejvíce bodů, jednak proto, že jsme o 31 vteřin překročili stanovený čas a pak proto, že nám neuznali skandující veřejnost. Přitom před třemi lety v celostátním kole jsme čas naopak dodrželi naprosto přesně a více bodů tehdy získali právě ti, kteří scénku natáhli a více rozvinuli děj. Ale co, naše chyba. Také za táboření jsme nějaké body ztratili, zde však vůbec nevím za co. Jídlo jsme měli přesně dle doporučení, ohniště i čas, vše bylo, jak mělo být. Když vidím výsledky za stanovišť, mám z kluků opravdu radost. Nebýt „pocitologie“ organizátorů při hodnocení scénky a táboření, byli bychom „na bedně“, totiž třetí nebo dokonce druzí. Fakt je, že ještě před deseti lety byl Svojsíkův závod (a závod Vlčat a světlušek taky) opravdovým závodem a vítězili zde ti jasně nejlepší. Dnes se z něj stala spíše dovednostní soutěž a zážitková akce s velkým podílem emočního přístupu (Kdo objektivně zhodnotí lepší či horší jídlo? Kdo bere v potaz výhody domácích při orientaci v terénu?), což je pro účastníky sice atraktivnější, na druhé straně vítězství se stává spíše záležitostí shody okolností než píle a přípravy. To platilo pro okresní kolo velmi silně (rozdíly mezi výsledky hlídek za výkony na stanovištích se diametrálně lišily od těch konečných, obsahujících i „pocitologické“ body) a pro krajské bohužel taky. V té chvíli však ještě výsledky neznáme, sedmé místo je v pohodě. Suneme se do aut a s mezipřistáním na náměstí u zmrzlinového stánku jedeme na Boudu. Zde už čeká Roxy i s maminkou. Jedeme do Modřic na motokáry (zde se k nám přidává i Hasik, který nakonec v závodech o malinko předstihne druhého Petardu) a poté využíváme pozvání paní Roxyové a odpoledne zakončujeme v pohodovém duchu řáděním v bazéně plném vody. A když nám pohostinná maminka ještě přinese ledňáčky, nechybí nám ke štěstí už vůbec nic. Fakt skvělá akce, teda vlastně celý víkend.. Atmosféra celou dobu příjemná, kluci se ukázali jako dobří kamarádi i skauti. Určitě si všichni odváží spoustu zážitků. A když už jsme u toho: za dva roky pojedeme na závody zase. Třeba se ta věčná „pocitologie“ konečně otočí v náš prospěch. To by bylo, aby to konečně s tím celostátkem do třetice nevyšlo :-). Jura