V jednu z nejvydařenějších akcí se proměnila výprava Netopýrů do Mariánského údolí o víkendu 5. až 7. června. Chodilo se, koupalo se, lozilo se, bavilo se, vařilo se, zpívalo se a do toho všeho vytrvale svítilo sluníčko. No prostě paráda, pohodička a zároveň duchaplný program plný nevšedních zážitků. Výprava, jak má být. Komplikace při odjezdu spojené se zdržením (shánění kukuřičné mouky) a zdržením (dopravní špička) sice posunují čas příjezdu do Ochoze až do večerních hodin, nenaruší ale nadšení a vidinu fajnového víkendu. Hodinové čekání na Klajdovce si krátíme výzvou komunikovat spolu výhradně anglicky, což nám vydrží během cesty až do setkání s myslivcem na kraji lesa. Cílem večera je vrchol Lysé hory nad Kaprálovým mlýnem v údolí Říčky, budeme tam nocovat. Holá stráň nám dovoluje usínat s pohledem na krásnou klenbu jasné noční oblohy... Je teprve půl páté ráno, ptáci sotva zdraví jitro svým zpěvem, když s jedním z přítomných skautů začínáme vstávat. V tento brzký čas začíná pro Kryštofa velmi dlouhý a snad nezapomenutelný den - den vlastních narozenin, který kromě oslavy zahajuje pozorováním východu slunce, aby jej večer před půlnocí u slavnostního ohně završil slovy svého skautského slibu. Dle družinové tradice si tak za pozorování východu slunce povídáme o významu slibu v životě, z čehož se, jako obvykle, stává velmi příjemná debata. Když opouštíme Lysou horu, nešetří kluci úžasem z tohoto místa. Kamenitá stráň jako by do zdejší krajiny vůbec nepatřila a borci se shodují, že jim připomíná Chorvatsko. Nejsou přitom daleko od pravdy, neboť prosluněný kamenitý svah se díky svým jedinečným podmínkám skutečně vyznačuje okouzlujícím složením suchomilných druhů rostlin a živočichů, z nichž některé zde nacházejí lokalitu svého nejsevernějšího výskytu v Evropě, neboť je standardně najdeme spíše v subtropech. Kdesi mezi skalisky nad rančem u Jelena se potkáváme s Wikinem, který dojel ranním autobusem, aby se k nám připojil. U zdejší vyhlídky s velkým křížem nakonec trávíme několik hodin. Povídáme si o pohnuté historii tohoto místa, užíváme si lození po skalách i akrobatické skoky přes velký kámen a především společně přemítáme nad budoucností družiny Netopýrů. Stává se z toho super debata plná nadšení z toho, co všechno nás dřív či později může čekat - sníme o sjíždění Sázavy a začínáme plánovat, kterak borci převezmou rádcovskou roli a ujmou se vedení mladších dětí... Posilněni zmrzlinou skáčeme do rybníka. Na dně je tuna bahna, na hladině vlastně skoro taky, ale stejně je to fantastické osvěžení a legrace. Ohniště na břehu slibuje kulinářský majstrštyk - v terénu připravované tortily s mexickým burritos. Hromada zeleniny, fazolová směs, česneková salsa, rozmarýn, to všechno voní dokola, jen samotné kukuřičné těsto na tortily stále ne a ne nabýt ten správný tvar. :-) Místo placek tak nakonec vznikají aspoň jakési míchané hrudky, které k obědu přikusujeme. Nálada na cestě se k pozdnímu odpoledni dramaticky proměňuje a vrhá na sluníčkový výlet už ne tak radostný pohled. Jakési neshody nad rozdělením práce se kumulují, až po pár kilometrech vzájemné nadávky střídají jedna druhou a začíná být zřejmé, že chování kluků by mohlo pokazit zbytek víkendu a s ním tak celou výpravu. Usuzuji, že i přes krátící se sluneční paprsky a čas na hodinkách, tolik potřebný pro přípravu ohně, není dobře možné pokračovat v plánovaném programu, neboť slavnostnímu ohni pozadí škaredých rozepří moc nesvědčí. A tak těsně před cílem dnešního dne děláme nakonec asi hodinovou přestávku, jež si klade za cíl přetékající spor vyřešit. Musím říct, že její výsledek považuji za veliký úspěch, neboť se ukazuje, že citlivě vedená a strukturovaná debata s nádechem metod skupinové terapie doopravdy dokáže konflikt urovnat a udělat z něj naopak příležitost pro vzájemné poučení a sblížení, přesně jak o tom píše psychologická literatura. :-) Ještě před chvílí rozhádaní Netopýři tak z debaty odcházejí k slibovému ohni posíleni. Důvody skládání skautského slibu právě na této akci a v úzkém družinovém kruhu vycházejí z družinové tradice. Kroje, vlajka, plameny, skautský slib. Tajemný zážitek, který zůstává uchován pouze v nás, kdo tam byli... Celé nedělní dopoledne kolem našeho podširákového ležení proudí nadšení turisté a jak jinak než obdivují naše stravovací návyky. Na stromě ještě visí kotlík s šopským salátem od večera, v ohništi se už rozhořívá plamen pod rizoto, nad kterém pod taktovkou šéfkuchaře Kryštofa upustíme pro ten žár a kouř nejednu slzu a nakonec si skvěle pochutnáme. Razíme si tuhle cestu Mariánským údolím po proudu Říčky a výprava se chýlí ke konci. A my jsme prostě šťastní, prostě z toho, jak je ten víkend fajn. Naposledy oblékáme plavky a vrháme se do Kadlecáku, Amád dokonce skokem z výšky několika metrů. Pláže rybníka okupují stovky lidí, kteří si jako my ten pařák zpříjemňují u vody. Poslední točená zmrzlina a jedeme domů. V plavkách. :-) Ačkoli jsme slova o neskautském chování na akci použili vícekrát, než zápis prozrazuje, dokázali jsme tyto kritické chvíle, zavánějící malérem, otočit v náš prospěch a nakonec z nich vytěžit ještě lepší výpravu. A ta se tak nezapíše do našich dějin jako jedna z nejlepších snad proto, že by byla bezproblémově pohodová, ale právě také díky radosti z toho, jak jsme to ustáli a společně se posunuli dál. Tom