V pátek 30.5. jsme se po páté hodině sešli na hlavním nádraží v Brně v sestavě Kika, Kája, Kláda, Vojta a já. Nasedli jsme na vlak směr Bylnice, cesta byla dlouhá, ale cestou jsme se bavili pozorováním krav na loukách, Kláda předčítala Krysaře a asi tříhodinová cesta utekla skoro lusknutím prstu. V Bylnici jsme vystoupili o půl deváté večer, takže cíl byl jasný - vydat se kus za vesnici a najít místo, kde to pro dnešní noc v klidu zakempíme. Vylezli jsme na kopec za vesnicí, holky si navázaly hamaky, my roztáhli celtu, vytáhli jsme vařiče a uvařili si večeři. Kika měla fancy miso polívku, Kláda těstoviny a Kája co jiného než párky. Po těchto hodech jsme se pomalu uložili ke spánku, abysme nabrali sílu na sobotní výšlap. V noci nám Kika vymanifestovala návštěvu jelena, po kterém toužila už ve vlaku, tak nám štěkali pár metrů od hlav asi ve tři ráno.
Naštěstí se nám i tak podařilo ještě usnout a po osmé už jsme krásně vyspání lezli ze spacáků. Padla snídaně, kafíčka, pobalili jsme si věci, ešusy umyli ve Vláře a vydali se na cestu. Hned ze začátku nás čekal skoro pětikilometrový výstup strmě nahoru směr Javorník. To byla v dopoledních rekordních 25°C velká výzva, ale poprali jsme se s ní s noblesou. Pochodovali jsme dál krásnou karpatskou krajinou, louky střídaly lesy, kopce střídaly menší kopečky. Někdy kolem druhé odpoledne jsme se rozhodli dát pauzičku na oběd v posezení na Třešňové stezce, zahráli si hru s gumovými medvídky, ohodnotili všechny příchutě a pak jsme zas nasadili krosny na záda a šlapali dál.
Někdy po šesté odpoledne, kdy už začaly docházet síly, jsme se konečně objevili u rozhledny Na Skalce nad Krhovem. A protože se na nás ze všech stran valily černý mraky a v dálce už byl vidět pořádný slejvák, zakempili jsme to přímo pod rozhlednou. Postavili jsme si pod ní přístřešky, uvařili véču a hezky v suchu přečkali noční déšť. V dálce jsme pozorovali blesky, ale u nás naštěstí tolik nebouřilo. Ukolíbaly nás kapky deště a cca 25 km s krosnou na zádech v nohách. Spali jsme jak miminka, i když noční návštěvník nás neminul ani dnes a nějaké hladové zvířátko přišlo ochutnat zbytky večeře, co jsme měli v ešusu.
Protože jsme v neděli v 11 hodin museli být už ve Šlapanicích na dětském dni, čekal nás bolavý budíček v 5:00, ale tuhle bolístku jsme trošku zmírnili velkolepou snídání skoro za východu slunce - vaflema se šlehačkou. Pak už jsme jen sešli asi 3 km do Bojkovic na vlak a prospali celou cestu až do Brna.
Puťák se nám moc vydařil!
Napsala Kiki
