Sešli jsme se na schůzce v krásném počtu 5 dětí a 3 vedoucích. V pátek večer jsme strávili docela dost času venku, během kterého jsme si zahráli spoustu her. Poté jsme začali připravovat guláš a všechny nás to hodně dojalo a začali jsme brečet. Radomír však přišel s radou, že prý svíčka pomáhá, a světe div se, ono to na tu cibuli docela fungovalo.
Až byl guláš hotový, tak jsme ho zkusili. Bohužel ne vždy se všechno zadaří a tento guláš patřil mezi ne tak moc povedené věci. Snědli jsme, co se dalo, a třeba si někdy příště dáme repete a tentokrát se nám to povede. Koukli jsme se na Spongeboba ve filmu, udělali hygienu a šlo se spát.
Ráno nás čekal docela brzký budíček, chtěli jsme totiž být na přehradě hned z rána. Poklidili jsme vršek, nasnídali se a vyrazili na zastávku už v trochu nižším počtu, protože Eda s Honzou nás museli opustit kvůli vlastním povinnostem. Cestou na přehradu s námi jelo docela dost lidí, ono totiž tato sobota byla taková výjimečná, dnes tam totiž poprvé za tento rok pluly lodičky a toho jsme chtěli využít.
Po příjezdu jsme se odtrhli od hlavního davu, který mířil na ceremoniál, protože my jsme měli trochu jiný cíl. Udělali jsme si kratší procházku okolo přehrady, nutno podotknout, že s velkým počtem zastávek. Mezi ně patřila například hřiště nebo i nějaké lezení po kamenech pár metrů od hladiny. Při jednom z takových lezení se stalo první neštěstí, Vydrýsek nám nohou zahučel do vody, naštěstí se s tím popral, přeci jenom taky už je to vedoucí. Z malých Lemurů tam prozatím nikdo nespadl.
Došli jsme až k zastávce lodičky. U ní jsme počkali do příjezdu, nasedli a jeli zpět do Bystrce. Na lodičce se nic moc zajímavého nestalo, ale všichni jsme byli fascinovaní pozorováním motoru.
Po příjezdu do Bystrce jsme se vydali po druhém břehu směrem k plážím, kde jsme si dali oběd. Tortilly klukům docela chutnaly, avšak někteří dokonce preferovali suché nad plněnými. Během odpočinku si někteří kluci chtěli smočit nohy, a já taky. Tak jsme se vydali k břehu a zjistili jsme, že voda je dost studená. To však skauta nezastaví, a i tak jsme do ní vlezli.
Po chvilce jsem už chtěl jít, tak mě v hlídání kluků vystřídal Radomír a někdy pak se to stalo, druhé neštěstí, ale tentokrát ne vedoucí, ale Ondra. Vše jsme nějak vysušili a Ondra se všemu akorát smál.
Cestou zpět se nic moc zajímavého už nestalo. Na boudě jsme akorát poklidili, vydrhli hrnce po guláši, jestli se tomu tak dalo říkat, a šli jsme domů.
Kapr
