Takže situace byla jasná – oddílovka padla na úterý, což znamená pandí schůzku. Tím pádem topení zařídila Zuza s Jančou, protože to přece nebude dělat nikdo jiný, že jo?? To by porušilo zákony vesmíru.
A protože jsme poslední dobou na Myslivecké moc nepobývali a oddílovky jsme spíš měli někde mimo, řekli jsme si: "Hej, proč neudělat comeback na Mysliveckou?" Přece jen je to naše základna, tak bychom tam taky někdy mohli mít oddílovku, ne?
Sraz byl v 17:00 a jak jinak – první dáváme nástup. A jak je už skoro tradice – Kocourům opět něco chybí. Bohužel to tentokrát nebylo Klepeto jako při „Ukliďme Česko“, ale vlajka. Tak využili Klepeta jako oběť a za trest mu vzali trenky. Vlajka tedy žádná, ale aspoň něco bylo vztyčeno.
Jako první si dáváme hru na rozběhání a štěstí – takže šutr, nože, list. Přeložte si to, jak chcete vy??!! Ale nebojte, není to až tak hardcore, takže v pohodě.
Spíš než že by to byla klidná hra, to bylo v uvozovkách “běhejte jako šílenci, dokud neomdlíte”. Venku všichni útočili a běhali o sto šest. Hráli jsme tak 10 minutek a pak jsme se přesunuli dovnitř.
A tam teprve začalo to pravé vzrůšo – Uzel nám hezky vysvětlil pravidla dnešní hry.
Hra byla jednoduchá – kdo uloví nejvíc bodů, má největší čokošku. A hele, motivace fakt dobrá! I pro vedoucí, protože Klepi koupil o dvě čokolády víc, než bylo týmů – takže se i vedoucí těšili na konec, protože ideální svačinka na radu po oddílovce nikdy neurazí.
Děcka obcházela stanoviště, sbírala body, a do toho napětí… V CASINU to začalo vřít a sázelo se tam jak v Las Vegas. Byl to takový menší hazardek, ale přece nikde není napsáno, že by skauti nemohli dělat i něco trošku hazardního, ne?? Někteří to tam navštěvovali jak mamky, když v Lidlu zahlídnou leták na zlevněný máslo – prostě nadšení, nasazení, šílenství. Ale jo, skautskou pověst to nijak nepošramotilo.
Měli jsme fakt fajnová a promyšlená stanoviště. Moc se mi líbila laser aréna v kuchyni, kde museli projít mezi lasery a nebýt zasaženi. Děcka tam lezla jak v Mission Impossible – fakt působivé!
Do toho pár hard-core stanovišť – silový trénink, záhadné hádanky, co by nerozluštil ani Sherlock Holmes. A spousta dalších vychytaných stanovišť.
Všechna stanoviště byla originál a unikát. Zjistila jsem, že vzít si stanoviště „food taste“ znělo zprvu jako dobrej nápad, ale možná to nebylo až tak dobré pro děcka. Když jsem jim dala ochutnat sádlo, ozvaly se hlášky typu: „Fuuuj“, „Co to sakra je?!“, „Ty nás chceš otrávit??!!“ Nevím jak vám, ale sádlo mi přijde ještě jako celkem nízká úroveň ohavnosti. Klidně bych řekla, že je to jakože fakt dobré. Jako sorry, ale tohle byl delikátní old school tuk!
Kmín je taky normální věc – dává se do brambor, ale jakmile to měli sníst samotné, ozývaly se nářky. No nevadí. Nejvíc si samozřejmě stěžovali Kocouři a Lišky, ale to už jsme si zvykli – oni se totiž nazývají „kritici všeho a všech vždy a všude“.
Omlouvám se za trochu delší zápis, hold jsem se trošku rozepsala, ale věřim, že ti praví to dočetli do konce.
Ale celkově? Oddílovka top. Hry nápadité, nálada nadšená, takže za mě opět super oddílovka.
Valča
