Film s názvem Skauti bez lilie natočil Skautský institut. Kaša se toho nějak domákl a film obstaral. Datum premiéry bylo stanoveno na 5.5. 19:00. Sešlo se několik Tygrů, Draků, Pum, také pár Koulařů, vedoucích a nějací rodiče. Snad kolem 40 lidí, možná o trochu víc. Dokument. Během necelé hodiny zaznělo svědectví skautských vedoucích, bývalých i současných. Těch, co po válce a v letech 68-70 vedli skautské oddíly a v období normalizace po roce 70 "fungovali" jak se dalo. Někteří si uchovali skautskou myšlenku a jejich oddíly pokračovaly v činnosti tajně. Malé a ve stálých obavách z odhalení a komunistické perzekuce. Jiní se na všechno vykašlali a ke skautingu se vrátili až po roce 1989 (nebo vůbec). Asi nejzajímavější skupinou pak byli "obojživelníci" co to nějak kouleli na obě strany, pod Pionýrem provozovali tu více, tu méně skautský program a po roce 1989 pak byli často považováni "pravověrnými skauty" - mnohdy i těmi z galerie "vykašlávačů" za zrádce. Mnozí mladší členové oddílu koukali a ani nedutali, snad vůbec o těchto historických souvislostech neměli ani tušení. Přitom i ve Šlapanicích jsme měli svoje "vykašlávače", své "undergroundové skauty" a taky "obojživelníky", kterým bylo těžké po roce 1989 věřit. Je fajn, že ta doba zmizela a že žije jen ve vzpomínkách pamětníků. Dnešní generace řeší úplně jiné věci, než komunistický marast, co v něm žili jejich rodiče a prarodiče. Ale je taky fajn vědět, že "obojživelníci" se vyskytují v každé době a že v každé době je těžké jim věřit. A možná ještě těžší je je soudit, když nejste v jejich kůži. A že je nakonec, ať už dělají a myslí si doopravdy cokoliv, za svoje nepovažuje ani jedna strana... Jura