Naše báječná výprava započala už v pátek na Boudě. Večerní mňaminu dostaly baječné děti od svých báječných rodičů z domu. Vzhledem k tomu, že Lukáš dostal špekáčky, založili jsme fajrung a strávili tak večer u ohně zpíváním písniček a hraním na kytaru. Jelikož šli děti spát později, předpovídali vedoucí, že budem všichni chrápat aspoň do osmi. Omyl! Piskání na píšťalku v ranních hodinách vzbudilo i sousedovic kohouta. Jen ti nejvytrvalejší (Křídlo a Cyril) se obětovali a dodrželi předem naplánovaný budíček. Poté jsme si dali snídani a vyrazili na trolejbus. Ve Slatině se k nám připojil Bráchův brácha Filé se svojí ženou a sdíleli s námi zážitky z výpravy. Aby po cestě nebyla nuda, vyprávěl nám Cyril, proč vlastně večer houkala siréna a lítaly vrtulníky. Prý se večer na dálnici vysekal autobus, který převážel vězně a dva z nich uprchli. Naši kluci tomu nevěřili, ale neznámá důchodkyně tuto zprávu se zájmem poslouchala a pravděpodobně už ji šíří dál. Následoval přestup na vlak jedoucí do Adamova, ve kterém jsme prokecali 20 minut a potom se vydali do první jeskyně, nebo spíše uměle vytvořené štoly. Adam poznamenal, že tohle není žádná plazivka, a že on rozhodně jak prase nebude, to ale ještě nevěděl co nás čeká. Cesta na její konec nám trvala asi 10 minut, po cestě jsme viděli několik vrápenců a na konci vytékající čůrek vody ze skály. Cyril samozřejmě neodolal a napil se, což naštěstí naši chytří kluci nenapodobovali. Když jsme vylezli, trochu mrholilo, ale jinak nám počasí vyšlo. Ze štoly jsme se vydali do jeskyně Jáchymky, kterou jsme celou komplet prošmejdili. V jedné chvíli jsme se museli i plazit, takže jsme na sebe nabalili trochu bahna. To nejlepší nás ale teprve čekalo. O kousek dál byla Býčí skála, ke které jsme se z neznámého důvodu nemohli přiblížit, byla obehnána páskou a tak jsme se vydali k našemu poslednímu cíli, k jeskyni Vaječník. Ze začátku jsme šli po kolenou, ale pak se cesta dělila na tři užší chodbičky. Všechny jsme si prolezli a venku jsme zjistili, že jsme vážně jak prasata, tak byli borci nadšení. Dokonce i Dejv, kterej prošmejdil už skoro všechny jeskyně v okolí, byl nadšenej, protože v téhle ještě nebyl, tak má alespoň další zářez. Zbývali nám asi 2 hodiny na vlak, tak jsme se vydali delší cestou zpět. Chudák Stanley už byl otrávenej z toho jak si pořád musí vytahovat kalhoty, protože byl prý nemocnej a zhubl. V Adamově jsme si v Albertu koupili sváču a nasedli do vlaku, který měl 10 minut zpoždění, čímž nám ujel trolejbus. Naštěstí jel do Šlapanic jiný vlak, na který jsme museli běžet, ale stihli jsme ho a na Boudu jsme dorazili jen o 10 minut později.

Napsali Křídlo a Brácha