Druhý čtvrtek v červenci,
vyrazily jsme jak mravenci,
za sebou dělaly jsme dupy dup,
potkaly jsme cestou i pár hub.
Šly jsme napřed do Žďáru,
vyhnuly se vlakovému požáru,
dorazily jsme do Ledče nad Sázavou
a zahájily putování za zábavou.
Navštívily jsme muzeum Jaroslava Foglara,
hlavolamů, knih a bobříků tam byla hromada,
zaujala nás atmosféra, ilustrace a historie,
dodaly nám k dalšímu putování spoustu energie,
navštívily jsme Sluneční zátoku a zříceninu,
večer u svíce a lilie tvořily jsme skautskou rodinu.
Další den vydaly jsme se do údolí Sázavy,
ani tento den nechyběla spousta zábavy,
dorazily jsme do kempu Stvořidla,
záviděly jsme ostatním jejich vozidla,
k obědu jsme měly párek v rohlíku,
v cestě pokračovaly jsme ve mžiku.
Navečer jsme dorazily do lesů,
dlouho hledaly místo bez děsu,
postavily tropico a pověsily hamaky,
pak začaly se dít teprve zázraky,
1,5 kila těstovin a omáčka,
neviděly jsme jediného živáčka.
Třetí den, den poslední,
ve snu čekaly jsme, než se rozední,
kapky deště dopadaly na nás,
konečně přišel ten správný čas,
popadnout krosny a jít dál,
déšť byl naší cesty král,
záchrana přišla na vlakovém nádraží,
i když tomu část z nás stále nevěří,
vlak zastavil a vzal nás do Světlé,
aspoň teď budou louky krásně rozkvetlé.
Puťák ukončily jsme v aquaparku,
kolem 40 kilometrů, ušly jsme to ale dálku,
na konci byl znát náš úsměv na tváři,
snad se i náš další puťák takhle podaří.
Napsaly Sovičky
