V sobotu ráno jsme se sešli na Boudě. Nechali jsme tu spacáky a vyrazili na trolejbus. S pár přestupy jsme dojeli ke Skalnímu mlýnu. A s velkou radostí všech jsme nastoupili do turistického vláčku a dojeli až před jeskyni. No a lanovkou jsme vyjeli nahoru k Vrchnímu můstku Macochy.
Tady jsme udělali přestávku na oběd a koupení suvenýrů. Většina měla odvahu dojít k zábradlí a podívat se dolů do propadání. Je to teda pěkná výška.
Potom jsme vyrazili po turistické značce dolů k jeskyni. Podívali jsme se ještě do Macochy z Dolního můstku a prošli kolem Čertovy branky a najednou jsme byli zase pod lanovkou a za malou chviličku i u jeskyně.
Před jeskyní byl ještě čas, a tak jsem Svišťům přečetla pověst o Macoše. No spíš horor. Pak už byl čas odložit batůžky, seřadit se a počkat než pro nás dojde slečna průvodkyně. Ještě jsme nebyli ani uvnitř a už byla některým zima. Paní průvodkyně nás proškolila na co sahat a na co ne a vyrazili jsme.
Celou cestu nám říkala kolik desítek metrů je nad námi devonského vápence. Někdy to bylo skoro až 100 m. Suchá část prohlídky se táhla úzkými chodbami, menšími dómy, obrovskými dómy, po schodech nahoru i dolů... Všude jsme obdivovali různé druhy krápníků. Když jsme došli na dno Macochy zaujaly nás dvě jezírka i velká výška nad námi. Překvapilo nás, že Macocha byla vlasně původně obrovský dóm, kterému se propadl strop a tím vznikla propast.
Potom následovala mokrá část prohlídky. Naštěstí to neznamenalo to, že se namočíme, jen to ,že pojedeme na lodičce. Následovala další instruktáž pana průvodce o tom, kde máme mít během prohlídky ruce a hlavy. Voda byla čístá, studená a 1-2 m hluboká. Až na jedno místo, které bylo hluboké 40 metrů a vedlo do jiné části jeskyně. Ještě jednou jsme vystoupili, prohlídli jsme si Masarykův dóm, znovu se nalodili a po krátké plavbě přistáli šťastně u mola venku před jeskyní. Rozloučili jsme se s jeskyní a k velkému sklamání všech vyzazili pěšky ke Skalnímu mlýnu. Padaly návrhy jako znova jet vlačkem, lanovkou, atd...
Dole u mlýna jsme objevili Dům přírody, před ním vodní zařízení a dětskou hernu. Ani jsem se nenadála a už jsem Sviště musela hnát na autobus. Cesta zpět byla rychlá a úlně v pohodě.
Už jsem byla moc ráda, že jsme ve Šlapanicích, protože celou cestu jsem nedělala nic jiného než počítala kolik máme dětí. Většinou jsem počítala dobře, někdy jsem napočítala víc, připletly se mi tam cizí děti.
Na Boudě na nás čekala čerstvá slepičí polévka a před spaním pop corn. Po dnešní výpravě bych přejmenovala Sviště na Rosničky. Dvě hodiny se totiž netrhl žebřík. Stále všichni lezli nahoru a dolů. Jakmile se všichni zavrtali do spacáků, tak jsem přečetla pohádku O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce a spalo se, až do rána. V 7 se to začalo budit, průběžně se snídaly mufínky, bábovka a cokoliv jiného, balilo se ,a jak začali přicháze rodiče, tak jsme akci ukončili. Uklidili jsme a nakonec jsem se i já vydala domů. Výprava se vydařila. Dokonce se někteří svišti ptali, kdy zase budeme spát na Boudě. Fí
