Na už od ledna plánovanou výpravu do Doubravníka jsme se sešli až 7. března ráno, klasicky na konečné trolejbusu. Dorazilo šestnáct malých kusů, jak by řekl Kaša, z toho deset Veverek (Terka alias Réza, Gabča, Lili, Míša, Klárka, Teris, Šídlo, Naty, Pulec, Ejmí) a šestičlenná vlčí smečka (Domča, Šimon, Honza, Maťa, Ondra, Davča). Tuto bandu jsme s Kašou měli za úkol nacpaným emhádéčkem dopravit do Brna, kde na nás na nádraží měl podle plánu čekat Peťa s koupenými lístky. Podle plánu by to ale byla nuda. Nejlepší způsob, jak udělat cestu trochu adrenalinovější, je kupovat lístky tři minuty před odjezdem vlaku. Peťa to ale zvládl v rekordním čase a vlak jsme stihli, ještě s rezervou. V Tišnově jsme přestoupili a za pár minut se už vyloďovali v Doubravníku. Za chvíli jsme došli na základnu doubravnických skautů, vyfasovali klíče a mohli jsme se ubytovat. Veverky udělaly čest jménu a zabydlely se nahoře na palandě, Vlci si vystlali doupě u fotbálku a my tři vedoucí jsme se uklidili za tzv. „bar“. Po svačině jsme vyrazili na výpravu po okolí, po cestě jsme si zahráli bombu, našli jsme poklad, který pod starý dřevěný most někdy v dávných dobách schovali loupežníci (neznalci by ho mohli nazvat keškou), potom jsme si zahráli odhad a přes kopec jsme se dostali přímo do Doubravníka. Unavená šestnáctičlenná veverko-vlčí tlupa načerpala energii neuvěřitelně rychle, a tak zatímco šéfkuchař Kaša připravoval večeři, my s Peťou jsme uspořádali turnaj v šipkách. Střelcem večera se stal Davča. Na večeři jsme si dali těstoviny s kečupem, hromadou sýra a párkem. Jako poslední bod programu jsme dali stezku odvahy, všichni to statečně zvládli, někteří odvážlivci šli dokonce sami. Potom už všichni zalezli do pelíšků a za chviličku usnuli. Ráno se děcka vzbudila brzo, tak jsme je přesměrovali na dvůr, kde divadelní spolek tvořený Lilčou, Šimonem, Míšou, Naty a Pulcem nacvičil scénku Pohádka o Kašičce, kterou nám po sladké snídani předvedli pro velký úspěch asi třikrát. Popřáli jsme Gabči k svátku a vyhlásili očekávanou talentovou soutěž. Čtyři skupinky měly předvést co je v nich a za hodinu nám každá předvedla svoji vlastní scénku. Všechny měly něco do sebe a porota to náležitě ocenila. To už nadešel čas oběda, na domácím vývaru ze slepice chycené včera v noci si všichni pochutnali, i když nás obviňovali, že vaříme ze sáčku. Uklidili jsme, předali klubovnu a mohli jsme se odebrat směr nádraží. Cesta proběhla bez komplikací a ve Šlapanicích jsme výpravu zakončili sladkou tečkou v cukrárně, většinou dvěma kopečky zmrzliny. Výprava byla skvělá!!! Babů
Veverko-Vlčí výprava do Doubravníka
9. 3. 2015
Jiří Hodek
394 přečtení
Vlci
Veverky
Fotografie
