23.-25.6. 2017 Je tady poslední předprázdninový víkend a Veverky a Vlci konečně vyráží na tradiční výpravu na Bíláč, tentokrát už potřetí! Po závěrečné oddílovce zůstalo na Boudě osm Veverek: Tefi, Hrozča, Monča, Šárka, Pulec, Keho, Lvíče a já. Celý večer jsme hrály kanystr, holky měly spoustu energie a ne a ne se unavit. Naši dámskou jízdu doprovázela hudba ze šlapanických pivních slavností, a aby toho nebylo málo, i sousedi si na zahradě udělali soukromou diskotéku, takže se Bouda (a vlastně celá zahrada) otřásala až do dvou do rána. Holkám to ale vůbec nevadilo. Monča, Šárka, Tefi a Hrozča se dokonce rozhodly noc strávit pod širákem. Ty, které daly přednost spánku před nočním poslechem hlasité hudby, což jsem byla já, Pulec, Lvíče, Keho a Ejmí, která za námi v deset dorazila, si svoje ležení rozložily nahoře ve Trojce. Asi v jedenáct se mi konečně podařilo nahnat všechny holky do spacáků, abychom mohly za pár hodin zase vstávat a vyrážet vstříc dobrodružství. V sobotu jsme vstávaly už před půl sedmou. Ráno bylo trošku hektické, musely jsme se rychle pobalit, vyčistit zuby, nasnídat se… Ve čtvrt na osm nás na Boudě vyzvedl Peťa a společně jsme se přesunuli na zastávku trolejbusu, kde už na nás čekala Žabka a skupinka natěšených Vlků – Tesák, Sebík, Franta, Ondra, Pavel Třipéčko a Šimon. Zamávali jsme rodičům z trolejbusu a jeli jsme na Masnou, kde jsme rychle přestoupili na šalinu, která nás zavezla na zastávku Dunajská. Odtud už byla cesta příjemnější. Řidič v autobuse směr Lesní Hluboké byl skvělý, ani děti moc nezlobily. Možná to bylo i částečně proto, že jim z toho tropického vedra a dusna bylo docela špatně. Nikdo ale v autobuse naštěstí neblinkal, naše dvě statečné to úspěšně vydržely až na zastávku v Lesním Hlubokém. Ve vesnici jsme doplnili tekutiny a poprosili hodné domorodce o napuštění vody na vaření. Teď už nám jen zbývalo sejít pár kilometrů dolů do údolí Bílého potoka. V údolí byl příjemný chládek, děcka rychle načerpaly ztracenou energii a než jsme se s Peťou nadáli, většina z nich už byla rozuteklá ve vodě nebo po kopcích. Museli jsme si je trošku zkrotit, protože bylo ještě potřeba splnit pár povinností. Vysekali jsme skrz kopřivy cestu k potoku, zkulturnili jsme ohniště, nanosili dřevo, rozdělali oheň a dali vařit rýži na rizoto. Každý nějak přiložil ruku k dílu a za chvíli se už mohl podávat oběd – skvělé improvizované rizoto, kde by nezkušeným trampům mohla rýže připadat trošku tvrdá, my jsme ale trampi zkušení a drsní, a proto jsme si s heslem „sůl zachrání všechno“ na rizotu nakonec pochutnali. Jen Tefi byla drsná až moc a rizoto si přesolila. Po obědě jsme si dali pauzu na cachtání v potoce a skupinka herců (Pulec, Keho, Ejmí, Žabka, Tesák a Sebík) natočili krátkometrážní film o tom, jak zlí piráti málem polapili kapitána Jacka Sparrowa. Když jsme se dostatečně vyblbli, pečlivě jsme schovali krosny v kopřivovém pralese a vyrazili jsme se projít na Šmelcovnu. Nebylo nic lepšího, než se v tom horku osvěžit broděním potoku a potom kofolou nebo zmrzlinou. Spokojení, s plnými bříšky a lahvemi s vodou jsme se po nějaké době vydali zpět. Cesta ubíhala mnohem rychleji než předtím a za chvíli už jsme byli zase na našem tábořišti. A protože měla Tefi narozeniny, řádně jsme to oslavili hozením oslavenkyně do potoka. Postavili jsme Tesákovic superstan a rozdělali oheň. U táboráku jsme chvíli zpívali, opekli si špekáčky, hermelíny, někteří si uvařili polívku nebo povečeřeli jiné dobrůtky. Naše herecká skupina pro nás dokonce připravila poněkud náročnou stezku odvahy, kterou (kromě asi dvou spáčů) všichni nakonec zvládli. Ještě chvíli jsme se ohřívali a sušili u táboráku, my s Peťou jsme vyprávěli napínavé historky z výsadků. Potom už se všem začaly klížit oči a vydali jsme se na kutě, někteří pod stan, někteří pod širák. Ráno jsme díky některým věčným kecalům vstávali docela brzo. Nasnídali jsme se, zbořili jsme stan, pobalili se a uklidili tábořiště a pak jsme měli ještě spoustu času pořádně si zablbnout. Někteří si házeli s diskem, jiní rozpoutali šiškovou válku. Na dřívější oběd jsme si dali chleba s Májkou, buchty nebo různé jiné zbytky svačin. Poté jsme uspořádali velkolepé klání v kanystru – Vlci proti Veverkám, po celou dobu velice vyrovnané, ale nakonec dámy zvítězily o celé dva body! Po ukončení hry jsme popadli krosny, pytel s odpadky a stan a odvážně se vydali vzhůru k Devíti křížům. Navzdory horku zvládli všichni cestu bravurně. Zanedlouho už jsme, tentokrát uspáni kynedrily, seděli v autobusu, v Lískovci jsme pak přestoupili na šalinu a v centru na trolejbus, který nás zavezl až do Šlapanic. To už se pro svoje děti začali pomalu trousit rodiče a za chvíli už mířili všichni do svých domovů. Výprava byla moc vydařená, už teď se těším na další ročník této legendární akce!
Napsala Babů
