Letošní Vítání jara vyšlo krásně na první jarní den, sobotu 21.3.2015. Oproti týdnu se sice malinko ochladilo, sluníčko však svítilo a akce se skvěle vydařila. A kolik že nás letos do Mariánského údolí vyrazilo? Počítejte se mnou: 17 vedoucích, 10 Draků, 5 členů Koule, 12 Veverek, 8 Vlků, 8 Pum, 1 Netopýr, 13 Tygrů. A k tomu 6 Svišťů, kteří s námi sice až do údolí nešli, ale jaro přivítali s oddílem také. No schválně, kolik? Marně vzpomínám, na tak dobrou účast. Myslím, že to je oddílový rekord ... Sraz byl jako obvykle na Boudě ve 14:00. Členové mladších družinek si rozložili svoje spacáky v podkroví Staré a Nové Boudy, Draci, Netopýři a Koulaři v podkroví Trojky. Toto rozdělení se ukázalo jako velmi prozíravé: zatímco malí po návratu z Horákovského hradu okamžitě vytuhli a usnuli, starší hráli ještě dlouho po půlnoci s Tomášem „Jednadvacítku“. No a ráno se role otočily: malí už kolem šesté vesele skotačili a štěbetali, zatímco Trojka tonula v naprostém klidu, rušeném jen slastným odfukováním spících druhooddíláků. Ale to poněkud předbíhám... Před půl třetí jsme spáchali společné foto (na němž bohužel chybí někteří opozdilci, co se k nám přidali až v Podolí) a mohlo se po družinách vyrazit. Šli jsme kolem Velkého parku a pak kolem Říčky do Bedřichovic. První zastávka byla tradičně v Podolí, kde Vítek s Fidem zorganizovali dvojici vydařených štafet: Stonožky a Šátkoházenou. Taky jsme malinko posvačili. Další pauza byla v údolí na louce za Eldorádem. Po zimě zde sice byla spousta krtinců, to nás však od oblíbené vlajkované nemohlo odradit. Filé vybral od přítomných uzlovačky, spolu se Spánkem vyznačili hřiště, opatřili čtveřici kruhů vlajkami a ... mohlo se hrát. Jenže! Zlí trpaslíci Fidovi schovali poctivě nastříhané barevné fáborky a tak se hledalo a hledalo. Naštěstí úspěšně, takže hra mohla vypuknout v plné kráse jen s malým zpožděním. Saigonův silný hlas a nezpochybnitelné velitelské schopnosti (je voják z povolání J) nakonec rozhodly. V prvním kole se totiž červení do útoku zabrali tak, že si nevšimli Petardy, který jim mezi tím vlajku uloupil. A podobná situace se opakoval i v druhém kole, kdy centrum hlavních bojů zcela ignoroval Filíš a zkušeně zvýšil na 2:0 pro modré. Červení nakonec jen korigovali v posledním kole na 2:1 a sladkou odměnu si u Babů tudíž vyzvedli modří. Než Fido a spol uklidili hřiště a vyběhaní hráči se zvedli k odchodu, vyrazila Koule. Zrychleným krokem se v čele s Bengim a Ťapkou přesunula na naše tradiční tábořiště, připravila oheň a sezení. Když přišli ostatní, nanosili nějaké dříví na přikládání a také si zrobili opékací pruty. To už se ale sešeřilo natolik, že nastal čas zapálit oheň. Moc pěkný okamžik: všichni stojí okolo v kruhu, Vítek zapaluje svitek březové kůry a než se oheň rozhoří, zní Tulácký ráno. Hned poté předstupují nováčci a skládají světluščí a vlčácké sliby. Po loňském superúspěšném podzimním náboru nováčků je jich opravdu hodně: 12 Světlušek, 8 Vlčat. K tomu na závěr jedna čerstvá skautka-Kačka z Pum, celkem tedy 21 slibujících. Však taky Vítek s Filém zažili horké chvilky při chystání symbolů a málem jim upadly ruce při přípravě duběnek! Teď ale vše funguje jak švýcarský hodinky, Vítek předává odznaky, já nováčkům dávám kolem krku šátky (které mi Fido podává) a Spánek slavnostně drží vlajku. Rituál končí a je na čase po duši uspokojit i tělo. Všichni vybalují špekáčky, napichují je na klacky a opékají si je nad ohněm. K tomu zní oblíbené táborové písničky jako třeba Šaman nebo Čtyři bytelný kola. Je tu moc príma nálada a myslím, že nikomu ani moc nevadí, že je nás tu tolik a dostat se k ohni s klackem není úplně jednoduché. Oni se ale hladovci při opékání nějak prostřídají ... Kolem osmé hodiny jsou všichni najezení a přichází vhodná chvíle na přání jaru. Nováčci koukají, ti starší už ví, o co jde. Bengi rozdává svíčky ... Moc pěkné. Když dozní poslední přání, nezbývá, než tábořiště opustit, chceme li dorazit na Boudu aspoň trošku rozumně. Už tak máme proti letům minulým docela časový skluz. Vítek zalévá oheň vodou, družinky se sunou nočním lesem směr Šlapanice. Na „vlajkovací“ louce dáváme ještě pár kol sfoukávané (když už má každý tu svíčku J) a pak už se jde rovnou na Boudu. V té nás čeká jednak teploučko (Wamba s Fí zde už od večera topí) a druhak horký čaj. Obojí je po dlouhé chůzi velmi příjemné. Jak družinky postupně přicházejí, čistí si členstvo zuby a sune se do spacáků. Po letech musí opět několik vedoucích a skautů spát dole, protože se už do podkroví nevejdou. To jsem zažil naposled v roce 2004, když ještě nestále Trojka! V noci teplota klesá skoro k nule, nám je ale dobře. V tomto počtu by nám bylo teplo asi i bez kamen ... Ráno klasika. Nejprve snídaně a pak turnaj v soubojích na hřišti. Dvě kategorie-mladší a starší. U starších ve finále poráží Peklík Kačku a stává se vítězem, u mladších je ve finále trojice Myš z Veverek, Markéta z Pum a Dan od Tygrů. Vítězkou se až po druhém rozstřelu stává Markéta. Následuje úklid a hned po něm oblíbená bojovka s hadrovkami. To jsou boje, 30 bojovníků generála Kaši proti 30 bojovníkům generála Petra! Na závěrečném nástupu dostávají vítězové sladkou odměnu, všichni pak další lipový lísteček na skautský kroj. Akce končí, teda pro mladší. Starší jdou na oblíbenou hru DILKU INRAJ. Draci, Netopýr, Tom a já uklízíme podkroví Trojky: všechny matrace i deky musí ven, pěkně vyprášit, mezi tím se podkroví vysaje a pak se vše naskládá zpět. Podobná akce probíhá v režii Filého v podkroví Staré a Nové Boudy, jen zde pomáhá pro změnu Koule, část Pum a ostatní vedoucí. Je při tom docela legrace a zvládáme to docela rychle. Něco po dvanácté ze základny odchází poslední členové. Super akce, už teď se těším na příští Vítání jara. Jura