Vítání jara a úklid Hukvald
Dáváme scuka na 9:00 u myslivecké chaty, kde máme v plánu uklidit kolem řeky a posekat nálety v lese za chatou. Dělíme se na dva týmy a hurá do práce. Úklid děláme každoročně a každý rok se divím kolik bordelu se na relativně malé ploše dá nasbírat. Jeden by si myslel že plechovky, petky, papírky a další svinčík začal samovolně rašit ze země. Nejlepší odpadek, který se podařil ukořistit byly dva velké plechové barely, které kluci dovalili od řeky.
Druhý tým nabíhá na nálety v lese za myslivnou na kterých jsme makali poslední dvě schůzky. Už bylo potřeba dodělat jen pár posledních míst a tím, že máme k dispozici 2 pily a 12 rukou nám to jde docela hezky a rychle.
Pak se přesouváme na koupaliště, kde nám obec za odměnu zajistila nějaké to občerstvení. Já zapomněl posnídat tak si dávám takový brunch v podobě 4 párků s rohlíkem s takovou spoustou hořčice, že jsem pak musel vyprat a dát si sprchu. V poledne se rozprcháváme domů na oběd, který hádám nikdo nejedl, protože se všichni nacpali párkama :-).
Opět se setkáváme v 15:00. V myslivně chystáme věci na spaní a balíme se na výpravu do lomu. Já balím provaz a svíčky, které zapomínám. Vyrážíme a Pat se nám mezitím stará o topení, ať se vrátíme do tepla (za to ji patří dík).
Na louce pod hůrkou dáváme tradičně vlajkovanou, která je letos napínavá asi jako staré trencle, protože červený tým byl zjevně zakletý a tak až po několikátém posílení se nám daří ukořistit vlajku s konečným krásným (pro modré) skóre 12:1
Do lomu se dělíme na 3 skupiny a zkoušíme různé cesty. Lom nakonec všichni nacházíme, ale co čert nechtěl, už v něm někdo je. Vymýšlíme co s nastalou situací. Přivázat vetřelce ke stromu a dát jim roubík, ať neruší je sice varianta, ale vetřelci jsou docela vstřícní a usměvaví. Vstřícné a usměvavé vetřelce trýznit nechceme a tak raději pokračujeme dál k přehradě, kde se nějaké ohniště najde. A taky našlo. Hezký plácek se spoustou dřeva na topení 30m od vody.
Sbíráme dřevo, převlíkáme se do krojů a zapalujeme slavnostní oheň. Sliby neskládáme, protože slibaři s námi nejsou. Tradiční přání se svíčkama, které jsem nevzal nahrazujeme tradičním přáním s oblázkem (tuším, že to byl křemen).
Pak slavnostní oheň prohlásíme za užitkový a vrháme se na něj s párkama, hermelínama a řepou. Opouští nás Křepelí, která má závody a která si v samém spěchu opéci špekáčky krásně dozlatova, je opekla krásně dočerna.
Uzel béká na kytaru a když už ho bolí ručičky a má hlad, tak jej střídá Lenka. U ohně se Maruška neskutečně rozkecá a po dvou letech řekne celé 2 věty, které jsem si musel zapsat, ať se můžu podělit i s ostatními: „Já to neříkám. Já si to jen myslím“ Po setmění dáváme pár kol hagena, který je docela výživný, protože okolní terén skýtá spoustu parádních úkrytů. Pak zhášíme oheň a vydáváme se na cestu zpět. Padá mocná rosa takže většina má boty durch. Ty které nedostala mocná rosa pak dostává ještě mocnější bažina.
Po 10. už kempíme v myslivecké chatě. Čistíme si zuby, zaleháváme a pouštíme film.
V neděli ráno balíme, uklízíme myslivnu a nakonec nám zbývá čas na pár kol Maelström.
Díky a těším se na příště.
Klepeto
